Pátek, 28. února 1879

Zdálo se mi, že Cassagnac přišel k nám na návštěvu a celý shořel jako karnevalová figurína minulého úterý. Byla jsem celá zmatená a nevěděla, jak zatajit, že přišel, aby si nikdo nemyslel, že jsme ho vyhladili.
Považte, že dnes ráno dostal Paul dopis od slečny Eristoffové, v němž mu spílá všemi možnými nadávkami. Kdybych já byla napsala něco podobného, jak by mě asi v mém milém městě Nice rozcupovali?
Tady je naše odpověď na ten dopis, který nadiktovala Tutcheffová.
Slečno, je mi živě a hluboce líto, že vás donutili napsat dopis, který jste mi napsala. Zároveň se však z toho raduji, neboť mi dává příležitost dokázat vám, že jsem čestný muž. Tento dopis by vás v rukou někoho jiného možná vážně kompromitoval, navzdory vašemu posvátnému postavení sirotka. Pokud jde o úspěchy, kterých jsem snad mohl dosáhnout díky svému „čumáku“, jak mi s tak půvabnou originalitou píšete, příliš si vás vážím, než abych vám je vyjmenovával.
Přijměte, slečno, výraz mé nejhlubší úcty a mé poklony, které mám tu čest skládat k vašim nohám.
Paul Baskirtseff
Ten dopis nám vrátili.
Přichází Bihovetz a my mu vyprávíme, co se stalo, a on zase vypráví… mé předpovědi se splnily. Tutcheffová tráví celý den u konzula a chodí s ním k prokurátorovi a ke všem ďáblům pekelným…
Píšeme tedy konzulovi. Paul by za ním rád zašel, ale protože ho Patton znal jako dítě a jistě by s ním jednal svrchu, byla by z toho zase jiná historie. Bihovetz poradil napsat:
Pane konzule, jistě víte o záležitosti, kterou jsem měl s knížetem C. Eristoffem.
Měl jsem vůči panu Eristoffovi osobní výhrady a minulé úterý jsem ho na tribuně prefektury slovně urazil.
Poznámka editorů
[V rukopisu chybí s. 96 až 98]
Večeřeli jsme v London House s Bihovetzem a pak jdeme do Théâtre français, kde je včerejší publikum, celá Paříž na cestách. Schovávám se za Dinu, připadám si ošklivá. Jsem velmi unavená a mám horečku, protože myslím, že je to horečka, když je mi celý den zima a cítím se celá zesláblá. Paul napsal Scottimu a Des Pierrièrovi s prosbou, aby k němu přišli. Des Perrières zatím nic neodpověděl, možná se ještě nevrátil; a Scotti se omluvil, napsal, že je mu to opravdu líto, že k němu nemůže přijít a že mu řekne proč. Nerozumím tomu dobře. Paul mě několikrát ujistil, že ti pánové byli velmi laskaví a ochotně souhlasili, že mu pomohou, kdyby to potřeboval. A teď. Jak na to a co dělat? Klesají mi ruce. Být to já, šla bych všude a pak bych viděla, pochopila, promluvila. Ale to je Paul! Dokázal začít a teď už neví nic. Když už se do toho vrhl, musí pokračovat a já pro to dělám vše na světě. Ale ten ubohý chlapec je sklíčený.