Středa, 8. ledna 1879

Právě jsem dočetla Le roman d’une femme od Dumase mladšího. Málokdy člověk narazí na věci pobuřivější a odpornější. Je to nemravné, a přece to budí hrůzu, takže to už není nemravné, když to neláká. Člověk musí být zvrhlý, aby si vymyslel takovou hanebnost. Až to člověka zvedá ze židle.
Marie byla nevinná! Myslím, že se sám pan Dumas ve smyslu toho slova mýlí! nocens nebo nocœns znamená škodlivý nebo vinný, kdežto innocent má tedy znamenat nevinný, neškodný. A on nám Marii líčí jako ideál nevinnosti! Kdyby Marie byla nevinná, Le roman d’une femme by neexistoval. Taková věc se nikdy nestala a nikdy by se nestala, kdyby k ní někdo nedal podnět – tak hrozná, tak hutná, nemožná, že vás svírá jako noční můra a že se vám právě svou ohavností zdá možná.
Víte, co jste vy? Jste k zoufání!
Marie není nevinná, je nevědomá, a nevědomost o životě, dovedená po dvou letech manželství s mužem, jako je pan de Bryon, až do takové míry, se mění v prostotu postrádající půvab i smysl a dává o ženském duchu a srdci podivnou představu.

Poznámky

Le roman d’une femme, doslova „Román jedné ženy“ (1848), román Alexandra Dumase mladšího (1824–1895), proslulého autora Dámy s kaméliemi (La Dame aux camélias). ↩