Čtvrtek, 9. ledna 1879

Soutěžíme od pondělí, ale model je příšerný; řekla jsem jim, že bych raději uvařila polévku než malovala tuhle hlavu.
Dnes večer druhý velký hudební festival. Pořádá se na hipodromu, který pojme přes patnáct tisíc diváků a je osvětlený elektřinou; je to jakýsi hudební salon, obdoba salonu malířského. Byla tam celá Paříž. Byla jsem s Gaviniovými, ale oblečená přinejmenším bezvýrazně, ani hezky, ani vznešeně. Účinek se minul.
O hudbě nemluvím, protože jsem byla s Madame Gaviniovou a musela jsem konverzovat a poslouchat hlouposti. Ráda bych si dopřála pořádný večer v Opeře, ale sama nebo s de Daillens, abych mohla poslouchat. Massenet musel prožít krásnou chvíli, když mu po třetím jednání jeho „Krále z Lahore“ (v Opeře velmi málo oceněného a špatně pochopeného) připravili ovace.
V tu chvíli jsem mu záviděla a záviděla jsem jeho ženě nebo jeho milence.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Roi de Latore“ (tak v textu; správně Le Roi de Lahore, Massenetova opera). ↩