Neděle, 5. ledna 1879

Opustily jsme svůj byt a bydlíme ve dvou pokojích ve třetím patře nad mezipatrem, které jsme obývaly před bytem na Avenue de l’Alma, totiž na Champs-Élysées číslo 71. Než bude náš byt na Avenue Montaigne připraven, potrvá to patnáct nebo dvacet dní.
Zítra jsou ruské Vánoce, otevřu náhodně evangelium, abych viděla, co mě čeká: …světlo života (3 Giovani VIII)… U toho zůstanu. Dám si pod polštář hřeben.
Chtěla jsem si stěžovat, ale vzpomněla jsem si na svou dohodu se sebou samou [V nejhorším případě se vdát za italského knížete, chudého, ale povolného (viz 29. 12. 1878)]. Přesto, dospět až k tomuhle, to je silné, to uznáte. Ach, ať se říká co chce, nikdy se nevidělo, aby člověk snil a přitom nikoho neviděl! To je smrt. Je to snad moje vina…
Takhle plynou měsíce, aniž se mi dostane jediného holdu. Není to vinou těch ubohých mužů. Žiji jako středověká Ruska. Ach, poslyšte, chvílemi se mi celá má filozofie vytratí, všechny mé dohody, dokonce i článek 140, blednou a já se bouřím, jsem sklíčená, mrtvá.
Být tak blízko všemu, uprostřed elegance, umění, ducha, společnosti, a… být jen vedle!!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „la luce della vita“ (světlo života, Jan 8,12, z italského evangelia; Marie píše „3 Giovani VIII“). V předvečer ruských Vánoc evangelium otevírá nazdařbůh, aby se dozvěděla, co ji čeká. ↩