❦
Pondělí, 30. prosince 1878
Lundi, 30 décembre 1878
Vrátila jsem se k práci.
J’ai repris mon travail.
Antoine Gavini u nás večeřel; flámují s Paulem v Latinské čtvrti. Tenhle mladý Antoine právě složil advokátní zkoušky a teď bude obhajovat zadarmo, dokud nedosáhne potřebného věku, a nakonec podá svou kandidaturu. Je to drobný tmavovlasý dvaadvacetiletý mladík, inteligentní a dobře vychovaný, ale vypadá jako vyhublá sova.
Antoine Gavini a dîné chez nous, ils cascadent avec Paul dans le quartier latin. Ce jeune Antoine vient de passer avocat, puis va plaider pour rien jusqu’à ce qu’il ait l’âge et enfin poser sa candidature. C’est un petit brun de vingt-deux ans, intelligent et bien élevé mais il ressemble à un hibou maigre.
Mluvilo se o cestě, kterou jsme měli před dvěma lety podniknout na Korsiku, abychom mi koupili dva malé koníky; a ten mladík mi nabízí koně ze svého statku. To je milý dárek, který docela přirozeně přijímám; myslím, že za tím je trochu jeho teta.
On parlait du voyage que nous devions faire en Corse il y a deux ans pour m’acheter deux petits chevaux; et le jeune homme m’en offre de sa propriété. Voilà un gentil cadeau que j’accepte tout naturellement, ça vient un peu de sa tante je crois.
„Antoine vás doprovodí domů,“ řekla mi jednoho dne, „rozumíte, musíte si na to zvyknout, protože se to bude stávat často. Antoine je jako můj syn, a kdybych měla syna, mohla byste s ním docela dobře chodit do společnosti, ne?“
— Antoine vous reconduira, me dit-elle un jour, vous comprenez il faut s’y habituer puisque ça va arriver souvent. Antoine est comme mon fils, et si j’avais un fils vous pourriez parfaitement sortir avec lui, n’est-ce pas ?
Běží a běží, nikdy se nezastaví, tu lituje nebožtíka, tu blahopřeje novomanželovi, zdraví napravo, nalevo, rychle se vrací – je to hotový vlak.
Elle va, elle va; elle n’arrête jamais, plaint un mort, félicite un marié, salue à droite, à gauche, vite revient et c’est un vrai chemin de fer.