❦
Neděle, 29. prosince 1878
Dimanche, 29 décembre 1878
Načež jsem si opřela hlavu o pohovku a usnula jaksepatří až do dnešních osmi hodin ráno. Je zábavné takhle spát mimo postel. Ten nápad Gaviniové mě tedy rozladil; aby člověka společnost bavila, říká, musí být hodně uvedený do světa; a vy jste v hlubokém smutku.
Là-dessus je me suis appuyée la tête sur le canapé et me suis endormie de la plus belle façon jusqu’à aujourd’hui huit heures du matin. C’est amusant de dormir comme ça hors de son lit. Donc cette idée de la Gavini m’a contrariée; pour que le monde amuse dit-elle, il faut être très lancée; et vous êtes en grand deuil.
Jdeme do Porte-Saint-Martin na „Děti kapitána Granta“1 od Julese Verna.
Nous allons à la porte Saint-Martin voir « Les enfants du Capitaine Grant » de Jules Verne.
Je to legrační a zábavné. Sál docela zajímavý. Blanc, ten starý krasavec a starý znalec, si mě hodně prohlíží kukátkem. Oženil se s paní Oustinoffovou, starší než on, a v padesáti letech, s bílými vlasy, ale pořád ještě pěkný, měl pán milostpaní dost a ta byla strčena, nebo se sama strčila do kláštera.
C’est drôle et amusant. Salle assez intéressante. Blanc le vieux beau et le vieux connaisseur me lorgne beaucoup. Il a épousé Mme Oustinoff plus vieille que lui et à l’âge de cinquante ans, les cheveux blancs mais beau encore, Monsieur a eu assez de Madame qui a été fourrée ou s’est fourrée dans un couvent.
Pak Mounet Sully a Worms z Théâtre-Français. Pan Sully je velmi krásný, nejkrásnější muž Paříže, jak se soudí. A s nimi Capoul. Capoul zvedá své modré oko k naší lóži. Není to poprvé.
Puis Mounet Sully et Worms du Français. M. Sully est très beau, le plus bel homme de Paris à ce qu’on trouve. Et avec eux Capoul. Capoul lève son œil bleu vers notre loge. Ce n’est pas la première fois.
Buď jsem si ho podmanila, nebo se domnívá, že si podmanil on mě. Upozorňuji však na něj Madame Gaviniovou a obě si ho prohlížíme kukátkem, což ho trochu vyvádí z míry.
J’ai fait sa conquête ou bien il croit avoir fait la mienne. Mais je le fais remarquer à Mme Gavini et nous le lorgnons, ce qui le déconcerte un peu.
Jsou s námi Dina, Paul a Antoine (Gaviniho synovec).
Il y a avec nous Dina, Paul et Antoine (Gavini neveu).
Jsem od Umění docela odpoutaná a nemohu se ničeho zachytit; mé knihy jsou zabalené, ztrácím svou latinu i klasiky a připadám si docela hloupá. Pohled na chrám, na sloup, na italskou krajinu mi zprotivuje tuhle Paříž, tak suchou, tak učenou, tak zkušenou, tak rafinovanou. Muži jsou tu oškliví… Ten Capoul má úspěch se svýma modrýma očima, bílým knírem a bradkou… a sevřenými ústy… má krásné nohy, ale pro ty, které nekreslí akty, je to hrubá přednost.
Je suis toute détachée de l’Art et je ne puis me raccrocher à quoi que ce soit; Mes livres sont emballés, je perds mon latin et mes classiques et je me semble toute bête. La vue d’un temple, d’une colonne, d’un paysage italien, me fait prendre en horreur ce Paris si sec, si savant, si expérimenté, si raffiné. Les hommes sont laids ici.. Ce Capoul a du succès avec ses yeux bleus et sa moustache blanche et sa barbiche... et sa bouche serrée... il a de belles jambes mais pour celles qui ne dessinent pas d’académies c’est un mérite grossier.
Žádné východisko, pořád tentýž život. Ta Paříž, která je rájem pro vyšší povahy, pro mě není ničím.
Aucune issue, c’est toujours la même vie. Le Paris qui est un Paradis pour les organisations supérieures n’est rien pour moi.
Ach, už jsem prozřela, věřte mi. Nejsem ani obratná, ani šťastná. Chtěla bych jet do Itálie, cestovat, vidět hory, jezera, stromy, moře… S rodinou, se zavazadly, s výčitkami, s útrapami, s malými každodenními hádkami?! Ach ne, stokrát ne! jak chybně říká Cassagnac. Byly by z toho jen nepříjemnosti. Abych si mohla vychutnat tyhle radosti cestování, musím počkat… a právě o to jde!
Oh ! je me suis détrompée, allez. Je ne suis ni adroite, ni heureuse. J’ai envie d’aller en Italie, de voyager, de voir des montagnes, des lacs, des arbres, des mers... Avec ma famille, avec des paquets, des récriminations, des tribulations, des petites querelles quotidiennes ?! Ah ! non, cent fois non ! comme a le tort de dire Cassagnac. Il n’y aurait que des ennuis. Pour jouir de ces bonheurs de voyager il faut attendre... voilà justement !
Východisko, konec, řešení. Jak si mám při životě, jaký vedu, najít manžela? A čas běží. Inu, co naplat! Za italského knížete se mohu provdat vždycky, když budu chtít.
Une issue, une fin, une solution. Comment voulez-vous qu’en menant la vie que je mène je trouve à me marier ? Et le temps passe. Ma foi tant pis ! Je pourrai toujours épouser un prince italien quand je voudrai.
Počkejme tedy! Víte, když si vezmu italského knížete, budu moci pracovat… protože peníze budou moje, ale budu mu jich muset dát… A pak by mi nezbylo dost, abych žila podle svého. Kdyby se kurz vrátil, jen na tři franky za rubl, což je průměrný kurz, mohli bychom počítat s 90 000 ročního důchodu, nepočítaje to, co vynese dědictví po dědečkovi. Myslím, že by to dalo přes 200 000 franků kapitálu. Ty by se použily na mé zařízení, a pak se ještě dá vytáhnout skoro 100 000 franků z tetiných lesů. Ty by se vzaly buď na zařízení, nebo na cestu kolem světa, nebo na šperky. Z 90 000 franků ročního důchodu nechám 20 000 rodině, která by bydlela v nicejské vile a polovinu by pronajímala, takže by měly přes 25 000 ročně. To by jim umožnilo žít pohodlněji než teď, protože by neměly ani mé cesty, ani mé rozmary (?), ani nic ode mě. Zůstalo by mi tedy 70 000 franků ročně, z nichž bych musela dát 20 manželovi, abych měla klid. A co si počnu s 50 000 franky?!!! Ano, je třeba udělat všechno, abych se tomuhle řešení vyhnula, ale konečně, to je moje nouzové východisko.
Attendons-donc ! C’est que voyez-vous en prenant un prince italien je pourrai travailler... puisque l’argent sera à moi.. mais il lui en faudra donner... Et alors il ne me resterait pas assez pour vivre à ma guise. Si le cours revenait, seulement trois fois le rouble ce qui est un cours moyen, nous pourrions compter 90.000 de rente, sans compter ce que va donner l’héritage du grand- père. Je pense que cela donnerait plus de 200.000 francs de capital. On les emploierait à m’installer et puis il y a encore de l’argent à tirer près de 100.000 francs de chez ma tante dans les forêts. On les prendrait ainsi pour l’installation ou pour un voyage autour du monde, ou pour des bijoux. Des 90.000 francs de rente je laisserai 20.000 à ma famille qui habiterait la villa de Nice dont on louerait la moitié de sorte qu’elles auraient plus de 25.000 par an. Ce qui leur permettraient d’être plus à l’aise qu’à présent puisqu’elles n’auraient ni mes voyages, ni mes fantaisies (?) ni rien de moi. Il me resterait donc 70.000 francs de rente, dont il faudrait donner 20 au mari pour être tranquille. Et que ferai-je avec 50.000 francs ?!!! Oui, il faut faire son possible pour éviter cette solution-là, mais enfin voici mon pis aller.
Musím vám říct, že hodně počítám s Paulem; doufám, že mu časem svěřím svůj majetek, dám mu deset procent a to mi přece jen vynese víc než s nájemci. Nájemci si berou čtvrtinu a Paul si vezme desetinu. S těmito počty bych místo 50 mohla mít třeba 60 i 70…
Je dois vous dire que je compte beaucoup sur Paul, j’espère avec le temps lui confier mes biens, je lui donnerai dix pour cent et cela me fera tout de même plus de rente, qu’avec des fermiers. Les fermiers se prennent le quart et Paul se prendra le dixième. Avec ces calculs au lieu de 50 je pourrais peut-être avoir 60 et 70...
Tohle je tedy to nejhorší, co se mi může stát. Mezitím zůstaňme tady a pracujme na malbě. V sobotu shledali mou kresbu docela slušnou, a to jsem ji udělala za dva dny.
Donc, voici ce qui peut m’arriver de pire. En attendant restons ici, travaillons à la peinture. Samedi on a trouvé mon dessin pas mal, fait en deux jours.
Chápete, jen s Italem bych mohla žít podle svého, ve Francii, kde bych chtěla, a v Itálii – jaký krásný život! Rozdělím se mezi Paříž a Itálii. Francie je prý nejpřímější dědičkou Říma. Jisté je, že tak jako byl ve starověku pravou vlastí Řím, je pravou vlastí naší doby Paříž. Před troskami Říma se má člověk sklánět v posvátné bázni, v Paříži žít a vítězit. Pěkný systém, řeknete. To není systém, vyvolených je málo, a jen proto je to možné. Hromujte! Francouzi jsou stejného názoru jako já, a ti jsou nejvíc slyšet nebo křičí nejhlasitěji. Řím je hlavním městem katolického světa a především hlavním městem vzpomínek, velikosti, hlavním městem minulosti, z níž všechno vychází a před níž se všechno musí sklonit. Není jen hlavním městem katolického světa, ale lze směle říci i světa křesťanského a náboženského. Jemu vděčíme za křesťanství, a ať jím kdo chce pohrdá, jsme mu zavázáni za tolik znamenitých věcí, že bychom si k Římu, Magna Mater, měli zachovat jistou úctu. Paříž je vlastí inteligence a člověk, ať se říká cokoli, velmi touží stát se jedním z jejích duchovních občanů.
Vous comprenez ce n’est qu’avec un Italien que je pourrais vivre à ma guise, en France, où je voudrais, et en Italie quelle belle vie ! Je me partagerai entre Paris et l’Italie. La France, est dit- on, l’héritière la plus directe de Rome. Ce qui est sûr c’est que de même que dans l’antiquité Rome était la vraie patrie, la vraie patrie de nos jours c’est Paris. On doit se prosterner avec un saint effroi devant les ruines de l’une et vivre, et triompher dans l’autre. Beau système, direz-vous. Ce n’est pas un système, il y a peu d’élus, voilà pourquoi seulement c’est possible. Fulminez ! Les Français sont de mon avis et ce sont eux qui sont le plus entendus ou qui crient le plus fort. Rome est la capitale du monde catholique et surtout la capitale des souvenirs, des grandeurs, la capitale du passé de laquelle tout parvient et devant laquelle tout doit s’incliner. C’est non seulement la capitale du monde catholique, mais on peut le dire hardiment du monde chrétien et religieux. C’est à elle que nous devons le christianisme et quoiqu’on en fasse fi, nous lui sommes obligés de beaucoup d’excellentes choses pour en garder quelque respect envers Rome, Magna Mater. Paris est la patrie de l’intelligence et on est quoiqu’on dise, fort tenté de devenir un de ses citoyens intellectuels.
Už si nevzpomínám, kde je to všechno tak stručně a tak dobře doloženo.
Je ne me rappelle plus ou tout cela est si courtement et si bien prouvé.
Kněžna Karageorgevitchová přišla na návštěvu, zrovna když tu byl Otec, a ten z toho zuřil, protože nic nenávidí tolik, jako když nás vidí se slušnými lidmi. Nikdo neví, jak to mezi námi je, a kdyby nezanechal své navštívenky u dam, kterým byl představen, bylo by to nezdvořilé. Máma tedy jeho navštívenky poslala bez jeho vědomí. Ale… vy si myslíte, že jsem zlá, zaujatá, že přeháním; ukážu vám rys, který ho vystihuje celého.
La princesse Karageorgevitch est venue en visite pendant que le Père était là, ce dont il a été furieux parce qu’il ne déteste rien comme de nous voir avec des gens comme il faut. Personne n’est au courant de nos relations et s’il n’allait pas déposer ses cartes chez les dames auxquelles on l’a présenté, ce serait impoli. Maman a donc envoyé ses cartes sans qu’il le sache. Mais... vous me croyez méchante, prévenue, exagérée, je vais vous montrer un trait qui le peint tout entier.
Bylo to v Rusku, mluvilo se o mém zdraví a o mém věku, a pak jsem zůstala s otcem sama. „Víš,“ řekl mi, „právě se tu říkalo, že ses narodila po sedmi měsících, ale to není pravda.“ „Ale ano,“ odpověděla jsem, „vždyť jsi mi ještě včera ukazoval papíry, podle kterých je jisté, že jsem se narodila sedm měsíců po vaší svatbě.“ „Ano,“ odvětil s vědoucím výrazem, „ale to nic nemění na tom, že jsi dítě docela řádně devítiměsíční. Kdyby ti někdo tvrdil opak, nevěř mu.“
C’était en Russie, on me parlait de ma santé et de mon âge et puis je me trouvais seule avec mon père. Tu sais, me dit-il, on vient de dire que tu es de sept mois, mais ce n’est pas vrai. Mais si, répondis-je, puisque hier encore tu m’as montré des papiers d’après lesquels il est certain que je suis née sept mois après votre mariage. Oui, reprit-il d’un air entendu, mais ça n’empèche pas que tu ne sois de neuf mois parfaitement. Si on te dit le contraire ne le croit pas.
Pochopila jsem to až o tři hodiny později a mlčela jsem; kdybych se ozvala, musela bych tomu pánovi rozbít hlavu.
Je ne le compris que trois heures après et je me suis tue., si je le relevais il faudrait casser la tête à ce monsieur.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Les enfants du Capitaine Grant“. ↩