Středa, 27. listopadu 1878

Dobyla jsem Gaviniovy a Madame o mně doma i jinde mluví v přehnaných superlativech, Filippini mi to řekl a ostatně to cítím i sama. Abych řekla pravdu, byla jsem k ní rozkošná, a kdyby se mi to nepovedlo, bylo by to obludné.
Ujišťuji vás, že je nepříjemné slyšet, jak ohlašují paní de Cassagnac, když člověk zkouší šaty.
Proč přehánět… proč říkat hlouposti, které se mi líbí… může být roztomilá. Zaplaťpánbůh není třeba mít boky a nohy Andalusanky, aby se člověk líbil. Musí mít nádherné vlasy, není to žena, která by nosila drdol nebo korzet. Silné kosti, to je pravda, slabý žaludek, hruď skoro jako u mladého chlapce kdyby nebyla a ňadra skoro povislá, ale rozkošné oči, zjemnělé krátkozrakostí, která má svůj půvab. Za nohy co do tvaru bych nedala ani dva groše, hubenost by na tom nic nezměnila; ale kolena musí být silná, soudě podle rukou. Kromě toho je lýtko pokryté chmýřím, to bych přísahala, nebo je kůže lesklá [Spodek stránky prázdný]
Ale myslím, že jsem měla v úmyslu vyhledat její krásy, a místo toho ji pomlouvám; to proto, že jsem… líná, žádné epigramy. Má zajímavou, pravidelnou tvář, a pak, k čertu! i kdyby po tělesné stránce nebylo nic, duše může být souhrnem všech předností. Může to být okouzlující duch, povaha veselá, upřímná. Zlaté srdce. Je milá, laskavá, dobrá; má nenucené a příjemné způsoby. Zkrátka… ať ta hrubá stránka ve mně mlčí, zaplaťpánbůh se dá milovat i něco jiného než maso!
Poznámka editorů
[Spodek stránky prázdný]