❦
Úterý, 12. listopadu 1878
Mardi, 12 novembre 1878
Včera… ne, vlastně dnes se dozvídáme zprávu jako blesk z čistého nebe. Madame Yorková zemřela. V plné síle, sotva dvaatřicetiletá, tak veselá, tak bezstarostná! To je jedna z těch prázdných, bezvýznamných bytostí, jejichž zmizení zapůsobí o nic víc než pád listu. Pomlouvala nás u svých a namlouvala jim, že jsme se podílely na odporném sňatku Berthe.
Hier... non mais Aujourd’hui nous apprenons une nouvelle foudroyante. Mme Yorke est morte. En pleine vie, âgée de trente-deux ans à peine, si gaie, si insouciante ! Voilà une de ces créatures vides de sens dont la disparition n’impressionne pas plus que la chute d’une feuille. Elle nous avait calomniées auprès des siens leur faisant accroire que nous avions participé au détestable mariage de Berthe.
Ta rozkošná Berthe je těhotná a leží nemocná u své matky. Nemyslím si, že je šťastná.
Cette délicieuse Berthe est enceinte et couchée malade chez sa mère. Je ne la crois pas heureuse.
Ta ubohá Yorková zemřela bez nemoci, nikdy netrpěla ničím než migrénami; myslím, že právě ty migrény způsobily překrvení mozku, které ji zahubilo.
Cette pauvre Yorke est morte sans maladie, elle n’a jamais souffert que des migraines, ce sont ces migraines je crois qui ont déterminé la congestion au cerveau qui l’a emportée.
Dnes večer jsem si vedle svého akademického aktu načrtla dvěma tahy tužky nejpozoruhodnější hlavu, jaká ve Francii existuje. Julian přišel korigovat, ale místo toho se začal radostí plácat do kolen; myslela jsem, že ho nezná a má ho za někoho jiného, což mě dopálilo, ale kdepak, podoba je prý zarážející.
Ce soir je dessinai en deux coups de crayon à côté de mon académie la tête la plus extraordinaire qu’il y ait en France. Julian vint corriger mais au lieu de cela se mit à se taper les genoux de plaisir, je crus qu’il ne le connaissait pas et le prenait pour un autre ce qui me vexa, mais pas du tout, la ressemblance est frappante à ce qu’il paraît.
„To je zvláštní, to je úžasné,“ říkal.
„Jaká hlava, co?“
- Quelle tête hein ?
„Ta nejpozoruhodnější, jakou lze spatřit. Co ten člověk všechno viděl! Co všeho je v těch zapadlých očích, v tom obočí, v tom malém čele! A ten tupý nos a ta hranatá hlava. Je to úžasné, je to zvláštní. Ta široká herkulovská ramena.“
- La plus remarquable qu’on puisse voir. Que de choses il a vues cet homme ! Que de choses dans ces yeux enfoncés, dans ces sourcils, dans ce petit front ! Et ce nez camard et cette tête carrée. C’est étonnant, c’est curieux. Ces larges épaules herculéennes.
„Že ano.“
- N’est-ce pas.
„Věřte mi, ve svém oboru je to jeden z nejpozoruhodnějších mužů. Znal jsem ho ve velmi těžkých dobách, byl hodně tupený, hodně…“
- Allez ! c’est un homme qui dans son genre est un des plus remarquables. Je l’ai connu dans des temps bien difficiles, il était bien vilipendé, bien...
„Je to odporné zvíře,“ řekla jsem.
- C’est une bête ignoble, dis-je.
„Syn tu byl, a když člověk šel po bulváru… Ach, to bylo trapné, věřte mi, měl na krku několik afér kvůli:“
- Le fils était là et quand on passait sur le boulevard... Ah ! c’était pénible, allez, il avait plusieurs affaires sur les bras à cause de:
„Vždycky je nějaká podlost, kterou je třeba hájit.“
- Il y a toujours quelque vilenie à défendre.
„To je pravda; jeden literát řekl, že mezi pěti sty lidmi tahle hlava neomylně přitahuje pohled a ustavičně ho k sobě vrací.“
- C’est vrai; un littérateur a dit que parmi cinq cents personnes cette tête attirait infailliblement le regard et le ramenait sans cesse à elle.
„Je to hlava grandiózní a hanebná zároveň,“ dodala jsem, „je to Jacques Collin1.“
— C’est une tête grandiose et ignoble, repris-je, c’est Jacques Collin.
Při té trefné poznámce, na kterou jsem pyšná, se na mě starý Julian podíval s úctou. Akt šel stranou a musela jsem mu tu hlavu dát do jeho alba. Malíř, který by namaloval obraz znázorňující podkroví té Židovky, s Židovkou v podobě Heilbronnové a abbého Herreru s otcem Cassagnacem za model, bude mít víc než talent: bude to génius. Nelze si vysnít dokonalejší vtělení Jacquese Collina…
A ce trait d’une justesse dont je me sais gré, le père Julian me regarda avec respect. L’académie fut laissée de côté et il m’a fallu lui donner la tête pour son album. Le peintre qui ferait un tableau représentant la mansarde de la juive avec la juive, sous les traits d’Heilbronn et l’abbé Herrera avec le père de Cassagnac pour modèle, aura plus que du talent, il aura du génie. Il n’est pas possible de rêver une plus parfaite incarnation de Jacques Collin...
To by byl pěkný kousek, který bych jim mohla provést; byla by to hrozná věc, a já ji udělám, budu-li mít talent… Ostatně ten vznešený stařec je velmi inteligentní, ale přesto si myslím, že by polichocen nebyl.
Ce serait un joli tour à leur jouer, ce serait une chose affreuse et que je ferai si j’ai du talent... D’ailleurs ce noble vieillard est très intelligent mais je crois tout de même qu’il ne serait pas flatté.
Poznámky
Jacques Collin (alias Vautrin, alias abbé Carlos Herrera) – velký zločinný génius Balzacovy Lidské komedie. ↩