Neděle, 10. listopadu 1878

Bavila jsem se tím, že jsem na stěny přitloukla kusy látek, které jsem měla; je to naaranžované do podoby trofejí s paletami.
Přišel pan d’Alt… a pak Lacon, manžel Fio; je tu na tři dny; posílám Fio porcelánovou drobnost ze Saska.
Paní Tarnowská vypráví historky o tamějších lidech. Jsou to tak podivné typy, takové povahy; ráda bych to všechno sepsala.
Prostřednictvím Madame Gaviniové by se daly navázat styky, ale má matka toho není schopna a já, mladá dívka, nemohu konat návštěvy! Jaký život! Jaký život, můj císaři!
Bylo by to opravdu možné? Kdyby se bývalý poslanec za Condom rozešel se svou ženou, znovu by se stal… Ne, nic. Chtěla bych ho milovat tak… totiž, nic už není možné. Buď je to ubohá všednost, která přejde, a pak je to škoda. Anebo je to něco úctyhodného, a v tom případě se už nedá nic dělat, protože vždycky bude nějaká paní Paul de Cassagnac, a ať udělá cokoli on a ať udělám cokoli já, nikdy bych nemohla jeho život sdílet úplně.
A nemohu se spokojit s tím, že budu pouhou akcionářkou, mám-li připustit opravdovou lásku.
Myslím, že opravdu lituji, že nejsem jeho ženou, a myslím, že kdybych jí byla, byla bych šťastná a nic bych si už nepřála.
Je to ubohý komediant bez páteře! Námezdník! To je možné. Pan Rouher není populární a mladý manžel krásné Julie si zvláště v poslední době osvojil tón autority, který mu popularitu dodá; vypadá to hloupě, ale tak to přece často bývá. Ať je jakýkoli, je vůdcem, prozatím jen podle titulu, jediné strany, která proti republice něco znamená, a ať říkáme cokoli, my cizozemci, malí lidé, lidé ze společnosti, nejsme nic a on je něco. Znám lidi, kteří by mi na to odpověděli svrchovaně hloupými slovy, že i lupiči a jim podobní jsou víc než my.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „in partibus“ (z „in partibus infidelium“, titul biskupa bez skutečné diecéze); Marie tím říká, že je vůdcem zatím jen podle jména. ↩