❦
Sobota, 9. listopadu 1878
Samedi, 9 novembre 1878
Ostudná porážka! Ani medaile. To zaručí triumf těch pitomých ženských, které jsou silné a do soutěže se nepřihlásily. Přesto jsem první. Myslím, že bych první byla, i kdyby soutěžila Breslau se svou malbou; udělili by první medaili. Ale to vnitřní přesvědčení nic neznamená. Fakt je tu. Nesoutěžily, medaile není. V hloubi duše je mi to jedno, vážím si jen Breslau, a ta má navíc tři roky studia u Juliana a dva v Curychu, celkem skoro pět let, odečítám-li její nemoci, kdežto já mám všeho všudy jedenáct měsíců, a vezmeme-li v úvahu dřívější pokusy, přibude k tomu tak měsíc, počítám-li kopie rytin a šest hlav malovaných v Římě a jinde v různých dobách a čtyři hlavy kopírované v Nice a osm kreseb podle sádry, těch nejprimitivnějších. Všechno to čmárání dělá měsíc studia (osm hodin denně), to prohlašuji na svou čest, nanejvýš šest týdnů.
Une veste honteuse ! Pas de médaille du tout. Ce qui fera triompher ces imbéciles de femmes qui sont fortes et qui n’ont pas concouru. Je suis tout de même première. Je crois que je l’aurais été avec la peinture de Breslau, on aurait fait une première. Mais cette conviction intime n’est rien. Le fait est là. Elles n’ont pas concouru, il n’y a pas de médaille. Au fond je m’en moque, il n’y a que Breslau que je respecte et encore a-t-elle trois ans d’études chez Julian et deux à Zurich, total presque cinq ans, je décompte ses maladies !, et moi je n’ai en tout que onze mois et si on prend en considération les essais antérieurs; il y en aura pour un mois si on compte les copies de gravures et les six têtes peintes à Rome et ailleurs à des époques différentes et les quatre têtes copiées à Nice et les huit dessins d’après la bosse la plus primitive. Tout ce gribouillage fait un mois d’études (huit heures par jour) je le déclare sur mon honneur, six semaines au maximum.
Dohromady tedy máme jeden rok. To vše proto, abych vám s velkou parádou oznámila, že kreslím akademické akty stejně dobře jako Breslau – mistři mi to řekli.
Donc nous avons un an. Tout cela pour vous annoncer en grande pompe que je dessine, les académies aussi bien que Breslau, les maîtres me l’ont dit.
Víte, co se povídá? „Prý tě vdávají“1… Tak za prvé, a pak že se Popaul se svou podivnou chotí rozchází. Kromě toho vyšly v Nice o jeho sňatku hanebné články. Já s tím nemám nic společného.
Vous savez ce que l’on dit ? « On dit que l’on te marie ».. D’abord, et puis que Popaul se sépare d’avec son étrange épouse. Il a en outre paru d’infâmes articles sur son hyméné à Nice. J’y suis étrangère.
Ale musí to být kachna; Madame Gaviniová říká, že to říkají všichni. Za prvé se podle zákoníku nelze rozejít po sedmi měsících manželství, ledaže člověk prohlásí, že nechce odpovídat za následky tohoto soužití.
Mais ce doit être un canard, Mme Gavini dit que tout le monde le dit. D’abord on ne peut pas se séparer après sept mois de mariage d’après le code, à moins de déclarer qu’on ne veut répondre des résultats de cette cohabitation.
Tytéž novinky jsem slyšela také v ateliéru od jedné bonapartistické dámy, která příliš nepracuje. Musím přiznat, že jsem se svými narážkami zákeřná, s tím ochranitelským tónem a s tím, jak se tvářím, že Zesnulého hájím. Není to zrovna poctivé, ale myslím, že v boji je to dovoleno.
J’ai aussi entendu ces nouvelles à l’atelier d’une dame bonapartiste qui ne travaille pas beaucoup. Je dois bien l’avouer, je suis perfide avec mes insinuations et avec ce ton de protection et cet air que j’ai de défendre le Défunt. Ce n’est pas très honnête mais c’est je crois de bonne guerre.
Můj ubohý Cassagnacu, ty se z toho vyhrabeš, ale nadělal sis tím docela zbytečné nepříjemnosti! Ti páni se mě ptali, jestli je Cassagnacova žena (není to legrační!) hezká.
Mon pauvre Cassagnac tu t’en tireras mais tu t’es créé là des ennuis bien inutiles ! Ces messieurs m’ont demandé si la femme de Cassagnac (est-ce drôle !) est jolie.
„Hm… ne tak docela, ale je to zajímavá tvář.“
— Hum... pas précisément, mais c’est une figure intéressante.
„Myslím, že má nevýrazné rysy,“ řekl Gavini.
- Des traits effacés je crois, dit Gavini.
„Naopak,“ řekl pan de Bouville, „velmi výrazné, italské.“
- Au contraire, dit M. de Bouville, très accusés, italiens.
„Velmi italské,“ dodala jsem.
- Très italiens, ajoutai-je.
„Podobá se kardinálu Antonellimu,“ navázal Gavini.
— Elle ressemble au cardinal Antonelli, reprit Gavini.
„Jaký jedovatý jazyk, ten Gavini!“ zvolal Abbatucci, který je podivín.
- Quelle mauvaise langue ce Gavini ! s’écria Abbatucci qui est un drôle de type.
„Ale proč?“ řekla teta. „Je to přece jeho neteř.“
- Pourquoi donc, dit ma tante, c’est sa nièce.
Všichni se usmáli.
Tout le monde sourit.
„Kolik jí to vlastně je?“ zeptal se Gavini.
- Quel âge a-t-elle donc, demanda Gavini.
„Ach, není stará,“ řekla jsem, „nanejvýš osmadvacet až devětadvacet let, možná méně; však víte, italské tváře rychle vadnou.“
— Oh ! elle n’est pas vieille, dis-je, vingt-huit à vingt-neuf ans au plus, peut-être moins; vous savez les figures italiennes se fanent vite.
Zase výstava a Madame Gaviniová. Ustavičně si vyměňujeme drobné dárky. Dnes večer u nás večeří Mouzayovi a pan Bikowsky (ten z Neapole). Jsem vždycky hezká, když to není k ničemu.
Encore l’Exposition et Mme Gavini. Nous échangeons continuellement des petits cadeaux. Ce soir les Mouzay et M. Bikowsky (celui de Naples) à dîner. Je suis toujours jolie quand ce n’est pas la peine.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „On dit que l’on te marie“ – Marie cituje název písně On dit que l’on te marie (doslova „Říká se, že tě provdávají“, srov. 20. července 1878); kurzíva jen na „arie“ je tak v textu, snad hříčka s jejím jménem. ↩