❦
Pátek, 8. listopadu 1878
Vendredi, 8 novembre 1878
Včera tedy jedeme do Versailles s lístky od toho cherubínka Gambetty. Gavini nás čeká na nádraží a doprovodí nás až do lóže kvestorů.
Hier nous allons donc à Versailles avec les billets de ce chérubin de Gambetta. Gavini nous rencontre à la gare et nous reconduit jusqu’à la loge des questeurs.
Schovávám vám dnešní noviny. Přečtěte si je. Už jste je četli? Nuže, první část je slabá, ale druhá skvělá, a tak pan Rouher šel blahopřát svému mladému nepříteli a stranickému souvěrci:
Je vous garde les journaux du jour. Lisez-les. Vous avez lu ? Eh bien la première partie est faible mais la second superbe, aussi M. Rouher est-il allé féliciter son jeune ennemi et coreligionnaire:
„Mnoho talentu a mnoho energie!“ řekl mu. „To je ta nejlichotivější pocta, jaké se mi kdy dostalo,“ odpověděl manžel slečny Julie Acardové. (Vím to od Gaviniho a od samotného Rouhera.)
— Beaucoup de talent et beaucoup d’énergie ! lui dit-il. — C’est l’hommage le plus flatteur que j’aie jamais reçu, répondit le mari de Mlle Julia Acard. (Je tiens cela de Gavini et de Rouher lui-même).
Je to ovšem zvláštní, nejsem nadšená; přála bych si, aby byl lepší. Krásná Julia seděla v Grévyho lóži, vedle té naší. Věřte mi, že jsem si ji prohlížela kukátkem, přestože nás dělil jen kousíček, a tak důkladně, že jsem ji hned po příchodu domů, ani jsem si nesundala klobouk, nakreslila do malého skicáře. Můj ubohý Cassagnacu! Je obyčejná! Je zvadlá, možná ani ne, ale tak snědá, tak černá, že se jí pleť kolem nozder, brady a úst zdá povadlá… jako na nesnadných místech těla… (viz anatomické popisy); rty nejsou ani červené, ani bledé, jsou kaštanově hnědé. Výrazně řezaný nos, dosti rovný a dlouhý, spíše než orlí, husté modročerné obočí, dosti blízko u sebe a vysoko nad nosem, obočí rozkošné kresby, vzdálenost od obočí k víčku ohromná, víčko těžké, oko velké a krásné, pod ním unavené a tmavé. Všechno, co je obočí nebo oko, je rozkošné, a když se ty oči dívají na trpícího poslance, opravdu budí závist. Horní ret vystupuje, ústa jsou přesto dosti půvabná, ale příliš mužná, brada malá. Obličej protáhlý, čelo vysoké a vlasy uhlazené a stažené černou sametkou se zdají řídké, zvlášť horní část spánků vypadá holá. Na šíji spadá drdol z copů. Je možné, že je její vlastní. Pod kloboukem jí na čelo vystupuje několik pravidelných, řídkých a falešných kroužků. Klobouk je tok s obrubou z černého sametu se dvěma šedými křidélky na boku. Obyčejné šaty vyšívané gagátem. Silné kosti, soudě podle rukou v šedých rukavicích, s tlustými, kostnatými prsty. O krku nevím nic, byl ovinutý černým flórem, který splýval od zadní části klobouku. Ale uznejte, že jsem ještě neřekla ani slovo o tom nejžalostnějším na této tváři, pro kresbu tak zajímavé. Tváře se totiž těší pleti, která se zdá ochablá a, odpusťte mi to slovo, lišejovitá! Ňadra nízko (Caroline říkala, že nemůže nosit korzet, protože má nesmírně slabý žaludek; říkala to, aby ji hájila proti mým útokům). Tato dcera Herma a Afrodity (na těch řeckých jménech v tomto případě trvám) držela snad kuchařskou knihu, neboť odcházela zároveň s námi a slyšela jsem ji mluvit o domácí polévce s hovězím. Když jsem si kukátkem neprohlížela tuto podivnou Julii, prohlížela jsem si velkého Romea; chvílemi mi připadal velmi krásný, ale věřte mi, že jsem, kdovíproč, uklidněná a vyrovnaná. Gavini potkal Gambettu v kuloárech a ten velký muž mu odpověděl, že je potěšen, že mohl dámám udělat radost, a že ano, rád se s nimi seznámí (Gavini řekl, že mu je při příštím setkání představí, a na to Gambetta odpověděl).
C’est drôle pourtant, je ne suis pas enthousiasmée; je l’aurais désiré mieux. Le belle Julia était dans la loge de Grévy, à côté de la nôtre. Je vous prie de croire que je l’ai lorgnée, malgré le court espace qui nous séparait, et si bien qu’à peine à la maison sans ôter mon chapeau je fis son image dans un petit album à croquis. Mon pauvre Cassagnac ! Elle est ordinaire ! Elle est fanée, peut-être même pas, mais si brune, si noire que sa peau du tour des narines, du menton et de la bouche paraît flétrie... comme dans les endroits difficiles du corps... (voir des descriptions d’anatomie) les lèvres ne sont ni rouges, ni pâles, elles sont marron. Un nez fortement accusé assez droit et long, plutôt encore qu’aquilin, des sourcils d’un noir-bleu épais, assez rapprochés et élevés au dessus du nez, des sourcils d’un dessin charmant, la distance du sourcil à la paupière énorme, une paupière lourde, l’œil grand et beau, le dessous fatigué et noir. Tout ce qui est sourcil ou œil est adorable et quand ses yeux regardent le député en souffrance ils font vraiment envie. La lèvre supérieure avance, la bouche est néanmoins assez gracieuse mais trop virile, le menton petit. La figure longue, le front haut et les cheveux lissés et serrés par un velours noir paraissent rares surtout la partie supérieure des tempes paraît nue. Un chignon de tresses tombe sur la nuque. Il se peut que ce soit à elle. Quelques anneaux réguliers rares et faux sortent dessous le chapeau sur le font. Le chapeau est une toque à tour de velours noir avec deux ailes grises sur le côté. Une robe ordinaire brodée de jais. De gros os à en juger par les mains gantées de gris, aux doigts gros et osseux. Je ne sais rien du cou, il était entouré d’une gaze noire qui provenait du derrière du chapeau. Mais rendez-moi justice je n’ai encore dit un seul mot sur le déplorable de cette figure intéressante pour le dessin. Ce sont les joues qui jouissent d’une peau qui paraît veule et, passez-moi le mot, dartreuse ! La gorge basse (Caroline disait qu’elle ne pouvait mettre de corset ayant un estomac extrêmement faible, elle disait cela pour la défendre contre mes attaques). Cette fille d’Hermès et d’Aphrodite (je tiens à ces noms grecques dans cette circonstance) tenait un livre de cuisine peut-être car elle sortait en même temps que nous et je l’ai entendu parler du pot-au-feu de la maison. Quand je ne lorgnais pas cette singulière Juliette, je lorgnais le grand Roméo, il m’a paru très beau par moments, mais je vous prie de croire que je suis, on ne sait pourquoi rassurée et tranquille. Gavini a rencontré Gambetta dans les couloirs et ce grand homme lui répondit qu’il était charmé d’avoir fait plaisir à ces dames et que oui, il voulait bien faire leur connaissance (Gavini avait dit qu’à la prochaine rencontre il le présenterait, c’est à cela que Gambetta a répondu).
Je tu jeden muž, který je velmi silný, ač poměrně neznámý, a to Clémenceau1. Koupila jsem si jeho podobiznu a ve Sněmovně jsem ho poznala. Zevnějšek má strašlivě bezvýrazný.
Il y a un homme qui est très fort quoique relativement inconnu, c’est Clémenceau. J’ai acheté son portrait et l’ai reconnu à la Chambre. Le physique est affreusement insignifiant.
Zpátky jedeme ve společnosti pánů Abbatucciho, Amiguese, Jolibois, barona Eschasseriauxe a hraběte de Bouville, které nám představil Gavini. Nechávám je jejich rozhovorům a prohodím jen pár slov, abych panu de Bouville, který je starý tlustý hlupák, připomněla naši cestu s Cassagnacem a podrobnosti o volbě pana Vinaye, kterou Bouville hájil.
Le retour s’opère en compagnie de MM. Abbatucci, Amigues, Jolibois, baron Eschasseriaux, comte de Bouville qui nous sont présentés par Gavini. Je les laisse à leurs conversations et ne place que peu de mots pour rappeler à M. de Bouville qui est une vieille grosse bête notre voyage avec Cassagnac et des détails sur l’élection de M. Vinay que Bouville défendait.
Prý postaví proti Popaulovi nesmírně bohatého protikandidáta a kromě toho použijí peníze z Národní loterie; to je docela přirozené. Teprve na nádraží Saint-Lazare potkáváme tatíka Rouhera, který byl ke mně okouzlující a jemuž jsem vyprávěla, jak jsem v Nice pobonapartizovala hokyně a prodavačky jablek. Odvážíme ho domů. Prý jsem mu skládala lichotky k pohledání; chlubil se tím Gaviniovi a ten to vyprávěl své ženě.
On va dit-on opposer à Popaul un concurrent richissime et en outre on emploiera les fonds de la Loterie nationale; cela est assez naturel. C’est seulement à la gare Saint-Lazare que nous trouvons le père Rouher qui a été charmant pour moi et auquel j’ai raconté comment j’avais bonapartisé les épicières et les marchandes de pommes de Nice. Nous le ramenons chez lui. Je lui ai paraît-il, tourné des flatteries à ravir, il s’en est vanté à Gavini qui l’a raconté à sa femme.
napříč stránkou
Bonapartisté ho vynášejí do nebe.
en travers Les bonapartistes le portent aux nues.
Večeřely jsme v půl desáté. A dnes jsem byla u staré Gaviniové a odtud jsem šla na výstavu, kde s rodinou a řečenou starou Gaviniovou, která si zavolala své známé z řad komisařů, zůstáváme a nakupujeme až do pěti, dlouho po odchodu publika.
Nous avons dîné à neuf heures et demie. Et aujourd’hui je suis allée chez la mère Gavini et de là à l’Exposition ou avec ma famille et la dite mère Gavini qui a appelé les commissaires de ses amis, nous restons et achetons jusqu’à cinq heures longtemps après le départ du public.
Poznámky
Georges Clémenceau (1841–1929), v této době radikálně republikánský poslanec; později předseda vlády a „Tygr“ první světové války. ↩