Čtvrtek, 31. října 1878

De Daillens byla s námi v kočáře, když jsme poblíž Doucetova salonu potkaly Madame Gaviniovou, která za mnou běžela a volala na mě. Seznámila se s de Daillens kdysi dávno v Nice, když paní de Mouzay, sotva tam přijela, chodila do společnosti. Ostatně Mouzayovi od té doby do jejího světa nepatří, ale myslím, že mi to neuškodí.
Měly jsme jít do Italské opery, ale nehrají. Madame Gaviniová mi posílá lístek, aby mě na to upozornila. Ta ďábelská ženská je všude, předevčírem večeřela v malém kroužku.
Ale vlastně nikoho nepotřebuji. Mám svou malbu. Možná je to bláznovství, ale nemyslím si to.
Každý den se stávají neštěstí, proč se nic nestane slečně Acardové? Představte si, že by vzlétla balonem a lano by prasklo – zahynulo by osmadvacet lidí, jen ona ne, ale bylo by to tak krásné!

Poznámky

Théâtre des Italiens (Théâtre-Italien), přední pařížská scéna pro italskou operu. ↩