Středa, 30. října 1878

„Vypadáte nějak skleslá, drahá,“ řekla de Daillens, když jsem k ní kolem poledne přišla cestou z ateliéru.
Šla jsem tam pozdě, kolem desáté, a na boulevardu des Capucines jsem spatřila Paula de Cassagnaca, jak kráčí, máchá rukama, nos vystrčený do větru a tělem proráží vzduch, právě tak, jako by se chystal vyrazit dveře. Natáhla jsem krk, on natáhl svůj, poznali jsme se, lehce jsem ustoupila dozadu, a to bylo všechno. Lituji, že jsem couvla; měla jsem [Zrušené slovo] zůstat v okně, jistě by mě byl pozdravil.
To setkání na mě udělalo dojem přímo zplošťující; zůstala jsem v ateliéru otupělá a otupělá i po zbytek dne.
Madame Gaviniová k nám přišla a večer paní Tarnowská.
Étienne zítra odjíždí.
Robert-Fleury přišel večer do ateliéru a zeptal se mě, mám-li vše, co potřebuji k sochařství.

Poznámky

Pozn. překl.: Mariin neobvyklý tvar: aplatissante [sic]. ↩