❦
Sobota, 26. října 1878
Samedi, 26 octobre 1878
Moje malba je mnohem lepší a můj akademický akt1 velmi dobrý. Robert-Fleury mi navíc slibuje, že mě přijde navštívit domů a poradí mi se sochařstvím, do něhož se v nejbližších dnech pustím.
Ma peinture est beaucoup mieux et mon académie très bien. En outre, Robert-Fleury me promet de venir me voir chez moi et me donner des conseils pour ma sculpture que je m’en vais commencer sous peu de jours.
Posuzoval naši soutěž.
Il a jugé notre concours.
1. Breslau
1. Breslau
2. Já.
2. Moi.
Zkrátka bych měla být spokojená, je od něj milé, že se mě v sochařství ujme, viďte. Myslím, že ho Breslau tajně zbožňuje; ony ho všechny tak trochu zbožňují. Pokud jde o mě, jistě jste si všimli, že jsem nikdy neřekla, je-li mladý, nebo starý, tmavý, nebo světlý.
Bref je dois être contente, c’est gentil de se charger de moi pour la sculpture, n’est-ce pas. Je crois que Breslau l’adore en secret, elles l’adorent toutes un peu. Quant à moi, vous avez remarqué que je n’ai jamais dit s’il était jeune ou vieux, noir ou blanc.
Ale já vám to povím. Onen dosti proslulý Tony Robert-Fleury je synem slavného Roberta-Fleuryho, člena Institutu a děkana spousty věcí, bývalého ředitele Římské školy.
Mais je m’en vais vous le dire. L’assez illustre Tony Robert-Fleury est fils du célèbre Robert-Fleury, membre de l’institut et doyen d’un tas de choses, ancien directeur de l’école de Rome.
Tony je klidný, rozvážný malíř. Kreslí obdivuhodně, dobře komponuje, špatně koloruje, maluje docela slušně, dostává medaile, rytíř Čestné legie, prodává své obrazy státu. Massacre des Polonais, Le Dr. Pinel à la Salpétrière, Le dernier jour de Corinthe2 a tak dále. Málo brilantnosti, ale solidní znalosti, značná pověst, a vyučuje dokonale. Co byste chtěli víc? Navíc je mu dvaačtyřicet, ale vypadá jen na pětatřicet, bledý, tmavovlasý, vousatý, modré oči. Velké a pevné rysy, ba i hrubé. Trochu souchotinář, což se mi protiví (viz Balzacovu Šagrénovou kůži). Výtečná povaha, mírné a trochu posměšné způsoby, ale to je tím, že mluví se ženami, z nichž mnohé by zuřily, kdyby s nimi jednal jako s chlapci. Pokud jde o práci, je však obecně velmi přísný a cítí se povinen tu přísnost zmírňovat úlisnými žertíky a otcovskými úsměvy. Tyto ženy k němu vzhlížejí jako k opravdovému mistrovi, a já také, protože v něm vidím jen profesora. Zpočátku mi i Julian naháněl respekt a nepromluvila jsem s ním, aniž bych se začervenala.
Tony est un peintre tranquille, sage. Il dessine admirablement, compose bien, colore mal, peint pas mal, reçoit des médailles, Chevalier de la Légion d’Honneur, vend ses tableaux à l’Etat. « Massacre des Polonais », « Le Dr. Pinel à la Salpétrière », « Le dernier jour de Corinthe » etc. Peu de brio mais des connaissances solides, une réputation considérable et il enseigne parfaitement. Que voulez-vous de plus ? En outre âgé de quarante-deux ans n’en paraissant que trente-cinq, pâle, brun, barbe, yeux bleus. Des traits grands et fermes, épais même. Un peu poitrinaire, ce qui me dégoûte, (voir la Peau de chagrin de Balzac). Excellent caractère, manières douces et un peu railleuses mais cela tient à ce qu’il parle à des femmes dont beaucoup seraient furieuses d’être traitées comme des garçons. Mais il est très sévère pour le travail en général et il se croit obligé d’atténuer cette sévérité par des plaisanteries onctueuses et des sourires paternels. Ces femmes-là sont devant lui comme devant un vrai maître, et moi aussi, parce que je vois que le professeur. Dans les commencements Julian m’imposait aussi et je ne lui parlais pas sans rougir.
Dnes ráno, když mi Robert-Fleury v koutě s kartony vykládal o mém sochařství, poslouchala jsem ho jako malé dítě, s nevinným výrazem, s tvářemi měnícími barvu, s rozpačitýma rukama.
Ce matin comme Robert-Fleury me parlait dans le coin des cartons pour ma sculpture je l’écoutais comme un bébé, l’air ingénu, les joues changeant de couleur, les mains embarrassées.
Nemohl se přitom ubránit úsměvu, a já také, protože jsem si myslela, že voním čerstvou fialkou, že mé přirozeně zvlněné vlasy, suché a lehké, jsou rozkošně osvětlené a že mé ruce, v nichž jsem držela bůhvíco, zaujímají roztomilé pózy.
Il ne pouvait s’empêcher que d’en sourire tout en parlant et moi aussi car je pensais que je sentais la violette fraîche, que mes cheveux naturellement ondulés secs et légers étaient délicieusement éclairés et que mes mains tenant je ne sais quoi avaient des poses amusantes.
Breslau říká, že to, jak se mé ruce dotýkají předmětů, je krásné, ačkoli nemám klasicky krásné ruce.
Breslau dit que la façon dont mes mains touchent les objets est une beauté quoique je n’aie pas les mains classiquement belles.
Ale je třeba být umělcem, aby člověk tu krásu rozluštil; měšťáci nebo lidé ze společnosti nevěnují pozornost tomu, jak se předmět uchopí, a před mými dají přednost rukám baculatým, ba i tučným. Ba je třeba být přímo Breslau, která si vymýšlí věci, aby vypadala originálně a hluboce, a sama si přitom není jistá.
Mais il faut être artiste pour démêler cette beauté, les bourgeois ou les gens du monde ne font pas attention à la façon dont on empoigne les objets et préféreront des mains potelées, et même grasses aux miennes. Il faut même être Breslau qui invente des choses pour paraître originale et profonde et qui n’est pas bien sûre elle-même.
Mezi šestou a jedenáctou jsem stihla přečíst pět novin, dva sešity Duruyho a… „Candide“, který se mi zhnusil.
Entre six heures et onze heures j’ai eu le temps de lire cinq journaux, deux livraisons de Duruy et... « Candide »., qui m’a dégoûtée.
Bojím se, že mi tyto školní úspěchy škodí; skoro se stydím, že mi to jde, a protože mi říkají „mnohem lépe“ nebo „velmi dobře“, necítím ani obtíž, ani že postupuji.
Je crains que ces succès d’école ne me nuisent, je suis presque honteuse que cela marche bien et parce qu’on me dit: beaucoup mieux ou très bien, je ne sens ni la difficulté ni que j’avance.
Připadá mi, že jsem dítě, a když totéž řeknou Breslau, připadá mi, že je velkou umělkyní.
Il me semble que suis une enfant et quand on le dit à Breslau il me semble qu’elle est une grande artiste.
To by mě mělo trochu uklidnit.
Voilà ce qui devrait rassurer un peu.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále académie: v ateliérové řeči kresba či malba aktu podle živého modelu. ↩
Pozn. překl.: Názvy obrazů, doslova „Vraždění Poláků“, „Doktor Pinel v Salpêtrière“, „Poslední den Korintu“ (Marie píše „Salpétrière“). ↩