❦
Pátek, 25. října 1878
Vendredi, 25 octobre 1878
Měly jsme svou malou soutěž o místa. Hlava v životní velikosti za hodinu. Všechny ji namalovaly zhruba dobře, bude těžké to posoudit.
Nous avons fait notre petit concours de places. Tête grandeur nature en une heure. Tout le monde a fait à peu près bien, ce sera difficile à juger.
Zastavila jsem se u Gaviniových, Madame mi darovala anglické sklo z výstavy, ale zítra se mnou nepojede – je tu na čtrnáct dní paní Bellettiová z Nice a docela ji zabrala pro sebe. Belletti a Randouin stáli před třemi lety v čele nicejské prefekturní elegance. Jen aby mi moje staroušky neodlákali. Zatím mi Madame Gaviniová dává drobné dárky, líbá mě a říká, že mě má velmi ráda. Napsala jsem „moji staroušci“, ale oni staří nejsou: Gavini je ještě velmi čilý a jeho žena je jedna z těch Pařížanek s dosud černými vlasy, drsnou, ale poměrně svěží pletí a pasem, který hrozí, že se hodně rozšíří; jinak elegantní; tvrdá výslovnost, původem z Bordeaux. Obyčejné vystupování… ta žena chodí všude a všude ji mají rádi.
J’ai passé chez les Gavini, Madame m’a fait cadeau d’une verrerie anglaise de l’Exposition, mais elle ne vient pas demain avec moi, Mme Belletti de Nice est ici pour quinze jours et elle est accaparée. Belletti et Randouin étaient à la tête de l’élégance préfectorale de Nice il y a trois ans. Pourvu qu’on ne m’enlève pas mes vieux. En attendant Mme Gavini me donne des petits cadeaux, m’embrasse et me dit qu’elle m’aime beaucoup. J’ai dit mes vieux, ils ne le sont pas, Gavini est très vert et sa femme est une de ces parisiennes aux cheveux encore noirs, à la peau rude mais assez fraîche et à la taille menaçant de grossir beaucoup; élégante d’ailleurs; un parler dur, provenance Bordeaux. Un air commun... cette femme-là va partout et on l’aime partout.
Nudím se… nemáme peníze.
Je m’ennuie... nous n’avons pas d’argent.
Večer přichází Mouzayová a vypráví, že se jí zdálo o Cassagnacovi. Byl obchodním cestujícím s korzety. „Pane,“ říká mu, „je vůbec možné uzavřít tak špinavé manželství jako vy! Víte, že vás ten ostudný sňatek stojí postavení ve společnosti a že všichni smýšlejí stejně, jako mluvím já!“ „Co se dá dělat, madam,“ odpovídá, „udělal jsem to proto, že se mi slečna Moussia posmívala, oženil jsem se, abych ji rozzuřil.“
Mouzay vient le soir et raconte qu’elle a rêvé de Cassagnac. Il était commis-voyageur en corsets. Monsieur, lui dit-elle, est-il possible d’avoir fait un aussi sale mariage que le vôtre ! Savez-vous que ce honteux mariage vous coûte dans la société et que tout le monde pense comme je parle ! Que voulez-vous madame, répond-il, je l’ai fait parce que Mlle Moussia se moquait de moi, je me suis mariée pour l’enrager.
Ach, pokud šlo o to mě naštvat, ne-li rozzuřit, naštval mě nejen ve snu, ale i ve skutečnosti… Hanebnost!
Oh ! pour m’avoir contrariée, si non enragée, il m’a contrariée non seulement en rêve, mais même en réalité... Saleté !
Je hloupé mluvit o tom, co je u konce, mrtvé, ale nemohu si pomoci. Je to pitomý sňatek, pitomý a hanebný. Žádné noviny o něm neřekly ani slovo – přátelé ze zdvořilosti, nepřátelé ze strachu. Proběhlo to jako něco ostudného. Ta polooficiální noticka ve „Figaru“ přišla až potom jako omluva, vysvětlení. kdyby to mlčení bylo Kdyby mladá a hezká hraběnka Stephano-Acard-Julia-Clément-Laurierová byla počestná partie, přátelé by o tom něco řekli; vždyť smrt abbého de Cassagnac, Paulova strýce, pořádně vybubnovali a otiskli o ní výňatky z jiných listů.
C’est bête de parler de ce qui est fini, mort, mais je ne puis me le défendre. C’est idiot ce mariage, idiot et honteux. Aucun journal n’en a dit mot, les amis par amabilité, les ennemis par crainte. Cela s’est passé comme une chose honteuse. La petite note officieuse du « Figaro » est venue après comme une excuse, une explication. si ce silence était Si la jeune et jolie comtesse Stephano-Acard-Julia-Clément-Laurier était un parti propre les amis en auraient dit quelque chose, on a bien tambouriné la mort de l’abbé de Cassagnac, l’oncle de Paul, et donné des extraits, d’autres journaux.
Hlupák, idiot, nešika, pitomec. Ubohý člověk, ubohý velký novofundlanďan, ubohá černá perla.
Imbécile, idiot, maladroit, stupide. Pauvre homme, pauvre grand terre-neuve, pauvre perle noire.
Jsem ochotná ho omluvit, někdy; a někdy si myslím, že by ona vyšší bytost, o níž jsem snila, neměla být schopna…
Je suis prête à l’excuser, parfois et parfois je crois que l’être supérieur que j’ai rêvé devrait être incapable de...
„Nabídli mi rozkošnou dívku s věnem šesti milionů a já ji odmítl,“ řekl mi jednou, když jsme mluvili o manželství.
— On m’a offert une jeune fille charmante avec six millions de dot et je l’ai refusée, dit-il une fois que nous parlions mariage.
„A pročpak, pane? Ta dívka byla rozkošná, jak říkáte.“
— Et pourqoi donc Monsieur ? la jeune fille était charmante vous dites.
„Ano, ale v rodině byla skvrna a to mi nevyváží žádný poklad na světě.“
— Oui, mais il y avait une tache dans la famille et pour moi cela ne vaut aucun trésor de la terre.
A říkal to s tou velikou tváří vztyčenou vzhůru, se zdviženým nosem, s pohrdavýma očima. Fuj! Mrzký dobytek. Ach, na mou věru ano, mrzký dobytek.
Et c’était dit avec cette grande figure en l’air, ce nez levé, ces yeux dédaigneux. Fi ! la sale bête. Oh ! ma foi oui la sale bête.
Dcera kněze a kurtizány nebo dobrodružky, domácnost, kde přijímali jen muže, nevázané způsoby, podezřelé známosti a matka… soukromá kurtizána. Špatná pověst! A právě tam se šlo pro nevěstu! Můj Bože, ostatně se zdá, že Paul de Cassagnac je zábavný na řečništi, ale jinde že to byl jen pán, novinář, syn spisovatele, z chudé rodiny, který by díky dobrodružnému životu celé své rodiny jen těžko našel nevěstu. To říká Madame Gaviniová, která je ozvěnou všech, celé Paříže. Budiž.
Fille de prêtre et de cocotte ou d’aventurière, intérieur où on ne recevait que des hommes, allures cavalières, connaissances suspectes et la mère une... cocotte privée. Réputation mauvaise ! Et c’est là que l’on est allé prendre femme ! Mon Dieu après tout il paraît que Paul de Cassagnac est amusant à la tribune mais qu’ailleurs c’était un monsieur, un journaliste, fils d’écrivain, de famille pauvre et qui grâce à la vie aventureuse de toute sa famille trouverait difficilement à se marier. Voilà ce que dit Mme Gavini qui est l’écho de tout le monde de tout Paris. Soit.
To je věc, které budu vždycky litovat, a právem.
Voilà une chose que je regretterai toujours, et avec raison.
A pomyslet, pomyslet, že je to mou vinou!!
Et dire, et dire que c’est par ma faute !!