Sobota, 3. srpna 1878

Kvůli té sestře nikdo k obědu, ale cestou k Thileniovi vidím jednoho z nich, toho černého, s kněžnou v parku. Najdu tedy Dourassoffa a projdeme se kolem nich. Pak jdu na procházku se všemi a znovu potkáváme bratra a sestru. Paní Antonská mi ještě namluví, že jsem tím knížetem velmi zaujata – baví ji to a já žertuji a brebentím o Augustovi. Pan Mühle tvrdí, že je to celé uspořádáno kvůli nám… Víte, že dnes večer je ples a že ten ubohý Mühle, který je věčně opilý, si slibuje kolosální slávu.
Samozřejmě tam jdeme všichni. Sotva jsme se usadili, hle, přistoupí pán, kterého jsem jednou dvakrát viděla ráno řídit podivný tilbury s malým podkoním… v kaštanově hnědé livreji a v klobouku, který držel jen na nose toho maličkého, takže chudák skoro nic neviděl; tento pán tedy přistoupí a představí se. Je to baron já-nevím-jaký, syn já-nevím-které místní autority, velký pán, jak mi řekli. Ale odmítám tančit, a když naléhá, snažím se mu dokázat, že tanec nás olupuje o důstojnost, že toto cvičení je jedním z velkých důkazů úpadku velké lidské rodiny, že lidstvo… zkrátka najednou s ním mluvím o politice, pak o východní válce a nakonec se ho zeptám, zda zná paní Antonskou a knížata Hohenlohe. Paní Antonskou ani knížata Hohenlohe nezná a odchází od nás, odnášeje si mé nejlaskavější úsměvy.
Pan Mühle je dotčen, protože když jsem odmítla tančit s tak bílým a růžovým mladým mužem, urazila jsem toho mladíka, a ten okamžitě odjel ze Sodenu do Königsteinu.
Neměl na vybranou, kromě nás tu bylo pět nebo šest dam jistého vzezření a pak muži.
Nápady by byly, ale chybí energie. Doktor navrhuje nechat zahrát polonézu a zatančit ji jen my sami; pak chceme dát zahrát ruskou hymnu a vítězně odpochodovat. Odchod se ostatně celkem povedl: za zvuků galopu jsme opustili sál po dvou a trošku přitom cválali… Pan Mühle, úplně opilý, opouští sklep a jeho žena opouští kuchyň, setkají se na chodbách a obávám se, že paní pana manžela pořádně prožene kvůli příliš hubené tržbě. Nemusím vám říkat, i kdybyste byli sebevětší Dourassoff, že všichni byli oblečeni jako ráno a že jsem pila čaj zády k Němcům, kteří měli většinou vyhrnuté kalhoty.
Můj kníže tam ani nevešel – nebylo to nic pro něho; sotva to bylo možné pro kohortu dvanácti až patnácti osob.
Ach, Soden! Dourassoff situaci rozveseluje. Pršelo, on přijde domů a stěžuje si, že je celý promoklý: „Ušpinil jsem si a promáčel kalhoty!“ říká – a v tomhle duchu je to každý den.
Ráda bych němčinu shledala melodickou… stěží ji snáším, i když jí mluví můj kníže… Ten ubohý kníže je velmi, velmi nemocen.

Poznámky

Pozn. překl.: Tilbury — lehký dvoukolový kočár pro jednoho až dva cestující. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „groom“ – malý sluha nebo stájník doprovázející pána. ↩