Čtvrtek, 25. července 1878

Berthe mi píše, že Julie de Benkendorffová se zabila. Vzpomínáte si na tu Julii – tu bláznivou, provdanou za velvyslaneckého tajemníka, jež osmnáct měsíců žila ďábelským tempem, pak prodej veškerého nábytku, soudní vykonavatelé, odchod muže k armádě, ženy do Paříže, kde chce vstoupit do divadla, skandály, bída – a nakonec rána revolverem v Boulogne.
Dr. Michel říká mamince, že v „L'Événement" otisknou cosi pěkného o Cassagnacovi a jeho ženě – prý byla milenkou Clémenta Lauriera… Clémenta Lauriera, vzpomínáte si dobře, toho, jenž půjčoval svou ženu Gambettovi, když byl Diktátorem, a jenž nabyl tohoto nesmírného jmění… jakýsi nevím ani co, orléanista, myslím.
Paní Antonská je žena, o níž je třeba pečovat. Ona, paní Doubeltová a kněžna Galitsinová mi budou velmi cenné, půjdu-li jednou hledat štěstí do Petrohradu – což není vyloučeno. To je dobrá záloha do budoucna.
Ano – ale to vše později; mezitím budu malovat.