❦
Úterý, 16. července 1878
Mardi, 16 juillet 1878
Multedo neumí vést své záležitosti. Poslal mi mou opravenou kytaru. Dovedete si představit, jaký rozdíl by udělala nová kytara v pěkném pouzdře. Nic takového. Ne, opravdu, chudáku, nejsi štědrý – a třebaže se podobáš Napoleonu I., nejsi o nic méně mužem, jenž neumí vést své záležitosti, abychom vůbec nemluvili o zdvořilosti nebo galantnosti.
Multedo ne sait pas faire ses affaires. Il m’a envoyé ma guitare raccommodée. Vous voyez d’ici la différence qu’aurait causée une guitare neuve dans un joli étui. Rien de tout cela. Non, vrai, pauvre garçon tu n’es pas magnifique et tu as beau ressembler à Napoléon Ier, tu n’en es pas moins un homme qui ne sait pas faire ses affaires, sans parler de politesse ou de galanterie.
A navíc se zvuk po opravě zhoršil. Ten drahý Multedo. A jako schválně Villemessant ruší „Drobnou korespondenci“.1 Jinak bych dala okamžitě otisknout, že pán, jenž rozbil kytaru svým… tím, že si na ni sedl, a vrátil ji slepenou, je vyzván, aby se dostavil do Sodenu, kde mu ji rozbijeme o hlavu.
Sans compter que le son est devenu mauvais après la réparation. Ce cher Multedo. Et comme exprès Villemessant supprime « La Petite Correspondance ». Sans cela je ferais imprimer immédiatement que le monsieur qui a cassé une guitare avec... en s’asseyant dessus et qui l’a renvoyée collée est prié de se présenter à Soden pour qu’on la lui casse sur la tête.
Víte, co dělají naši Rusové? Hrají ruletu – každý je postupně bankéřem, ale skoro vždy jím bývá tlustý Afrossimoff.
Savez-vous ce que font nos Russes ? Ils jouent à la roulette, chacun est banqier à son tour mais c’est le gros Afrossimoff qui l’est presque toujours.
Hohenlohové nejsou ti z velvyslanectví – ostatně už mi na tom nezáleží, třebaže tam jeden mladý muž je… ale muži mi jsou všichni lhostejní; v tuto chvíli dávám přednost jen těm, kteří dávají přednost mně, a Nebožtíkovi. Teprve když myslím na ostatní, nacházím ho ještě v sobě.
Les Hohenlohe ne sont pas ceux de l’Ambassade, d’ailleurs je ne m’en inquiète plus, bien qu’il y ait un jeune homme... mais les hommes me sont tous indifférents, à l’heure qu’il est, je ne préfère que ceux qui me préfèrent et le Défunt. Ce n’est qu’en pensant aux autres que je le trouve encore chez moi.
Mrzí mě to – a proč? Kdybych ty věci neříkala, nemyslela bych si je o nic méně. Jsou věci tak… křehké, jsou to lehké stíny, které se stanou skvrnami, jakmile se napíšou… a pak, nerada bych zacházela příliš daleko… představte si, že Nebožtík ještě ztloustne a stane se pokojným a rozumným poslancem… pochybuji o tom, ale zkrátka v tom případě by mě velmi mrzelo, že jsem ho považovala za toho pravého Muže.
Je suis fâchée et pourquoi ? Si je ne disais pas ces choses-là je ne les penserais pas moins. Il y a des choses si... frêles, ce sont des ombres légères qui deviennent des taches lorsqu’on les écrit... et puis je ne voudrais pas trop m’avancer... supposez que le Défunt engraisse encore et devienne un paisible et raisonnable député... j’en doute mais enfin dans ce cas-là je serais bien fâchée de l’avoir pris pour l’Homme.
Nuže, v tom případě zopakuji totéž: je to moje vina.
Eh bien dans ce cas je répéterai la même chose : c’est de ma faute.
Abych řekla pravdu, zabývám se jím velmi málo, lépe řečeno vůbec, ale předpokládám, že vy se jím zabýváte, a tak vám o něm vyprávím. Zahrnuji ho ještě do svých fantazií – ne proto, že se mi líbí, ale spíš jako by se mi líbil. Co se týče myšlenek na něho jiného druhu – chápete, že o tom nemůže být řeč. Pro mě je mrtvý, a to docela mrtvý.
A vous dire vrai je m’en occupe fort peu pour mieux dire point mais je suppose que vous vous en occupez et je vous en entretiens. Je le place encore dans mes fantaisies mais pas parce qu’il me plaît mais bien s’il me plaisait. Quant à y songer autrement vous comprenez bien qu’il n’en est rien. Pour moi, il est mort et bien mort.
Jestliže se stane velkým, budu oplakávat jeho smrt a vyčítat si, že jsem jí nezabránila. To je pravda, dávám vám na to čestné slovo. Je mi líto, že se od něho odpoutávám… a utěšuji se tím, že se znovu shledáme, neboť opravdu věřím, že je to psáno, a ať se stane cokoli, vždycky se k tomu vrátím. Totéž se mi zdálo u Záhadného, ale jinak… Zdálo se mi, že ho jednoho dne zase přiměji, aby mi dvořil, až by z toho zuřil. Nuže, na tom není nic neuvěřitelného. Bylo to tak hloupé, když na to pomyslím… pořád jsem se k němu chovala chladně, a nakonec, když přicházel do lóže, jsem s ním nemluvila, abych předešla jeho pohrdání, kterého jsem se nemusela bát, a pak jsem se urážela jeho chladem. Ten ubohý chlapec mi dvořil co nejbanálněji, a když viděl, jak bez okolků s ním jednám, nezbylo mu než odejít… Ale tady je příliš mnoho spřízněnosti – vždyť jsem k němu opravdu přilnula –, než abychom se jednoho dne nesetkali; nejde ani o obvod, ani o barvu, jsou to pouta, podobnosti čistě mravní a všemocné.
S’il grandit je gémirai sur sa mort et me reprocherai de ne l’avoir pas empêché. C’est la vérité je vous en donne ma parole d’honneur. Je regrette de m’en détacher... et je me console en me disant que nous nous reverrons car vraiment je crois que c’est écrit et quoi qu’il arrive j’y reviendrai toujours. Cela m’a semblé pour le Surprenant mais d’une autre manière... Il me semblait que je reviendrai quelque jour à me faire faire la cour par lui à l’enrager. Eh bien, cela n’est rien d’incroyable. C’était si bête quand je pense... je n’ai cessé de le battre froid et le dernier temps quand il venait dans la loge je ne lui parlais pas pour prévenir ses mépris que je n’avais pas besoin de craindre, et puis je m’offensais de sa froideur. Le pauvre garçon me faisait une cour des plus banales et se voyant traité si cavalièrement il n’avait rien d’autre à faire qu’à s’en aller... Mais ici il y a trop d’affinités pour que je m’y sois réellement attachée pour que nous puissions ne pas nous rencontrer un jour; Il ne s’agit ni de circonférence ni de couleur, ce sont des attaches, des ressemblances purement morales et toutes puissantes.
Dosud je jediný, kdo je mi podobný, a nevěřím, že najdu jiného… Ale to všechno nebrání tomu, abych byla velmi klidná a oplakávala jeho smrt. Právě uprostřed těchto závěrů vyvstávají bolestné a ubohé pochybnosti o jeho poctivosti. A dokud nad ním budou viset tyto stíny, budu uchráněna toho, abych z něho udělala svého anděla na zemi, i když v něm uznávám jediného, kdo je mi podobný, a i když budu sténat žárlivostí, poroste-li ve slávě. Když ji s ním nesdílím, závidím mu ji a budu si bez ustání vyčítat, že jsem dopustila, aby se dokonala taková nestvůrnost.
Jusqu’à présent il est mon seul semblable et je ne crois pas que j’en trouverai un autre... Mais tout ceci n’empêche que je sois très calme et que je pleure sa mort. C’est au milieu de ces conclusions que surgissent des doutes pénibles et misérables sur sa loyauté. Et tant que ces ombres planeront sur lui je serai préservée d’en faire mon ange sur la terre tout en le reconnaissant pour mon seul semblable et tout en gémissant de jalousie s’il grandit en gloire. Dès que je ne la partage point je l’envie et je me reprocherai sans cesse d’avoir laissé consommer une telle monstruosité.
Myslím, že stav mé mysli je vymezen natolik, nakolik je to možné s ohledem na drobné každodenní výkyvy, které ostatně na celku nic nemění.
Je crois que la situation de mon esprit est définie autant que cela est possible eu égard aux petites variations de tous les jours qui ne changent rien à l’ensemble d’ailleurs.
To všechno je má ideální stránka, má krásná stránka. Ta druhá se nestará ani o srdce, ani o duši, ani o ducha, ta druhá se stará o marnivost a a o věci všedního dne.
Tout cela est mon côté idéal, mon beau côté. L’autre ne s’occupe ni du cœur, ni de l’âme ni de l’esprit, l’autre s’occupe de vanité et et des choses de tous les jours.
Chci se prosadit malířstvím nebo čímkoli… Nemyslete si však, že se umění věnuji jen z marnivosti. Možná je málo bytostí tak umělecky založených jako já, a to ve všem. Ostatně jste si toho všimli, vy, kteří jste inteligentní částí mých čtenářů; z ostatních si nic nedělám. Ostatní mě budou vidět jen jako výstřední, protože jsem ve všem podivínská, aniž bych to chtěla.
Je veux parvenir par la peinture ou par quoi que ce soit... Ne pensez pourtant pas que je ne m’occupe d’art que par vanité. Il y a peut-être peu de créatures aussi artistes que moi, dans tout. Vous vous en êtes d’ailleurs aperçu, vous qui êtes la partie intelligente de mes lecteurs, les autres je m’en moque. Les autres ne me verront qu’extravagante, parce que je suis bizarre dans tout sans le vouloir.
Poznámky
Pozn. překl.: „La Petite Correspondance“ — rubrika drobných inzerátů a soukromých vzkazů v deníku Le Figaro. ↩