❦
Neděle, 14. července 1878
Dimanche, 14 juillet 1878
Hned v osm jedeme do Wiesbadenu – teta, paní Abazová a já. Jdeme do kostela, odtud na oběd a vyvolat mezi korzujícími revoluci. Byly jsme doslova jediné slušně oblečené ženy. Strýc Lautrec je v Itálii, Batourinovi jsou v Petrohradě; zato jsme viděly Lisanderovy. Paní Lisanderová za půl hodiny vypověděla klepy za celý rok, ó, jen ve výtahu… ale napínavém.
Dès huit heures nous allons à Wiesbaden, ma tante, Mme Abaza et moi. Nous allons à l’église et de là dîner et révolutionner les promeneurs. Nous étions littéralement les seules femmes habillées convenablement. L’oncle Lautrec est en Italie, les Batourine sont à Pétersbourg; mais nous avons vus les Lisander. Mme Lisander a raconté en une demi-heure les cancans d’une année, oh ! rien qu’un résumé... mais palpitant.
Gerbelovi a Lisanderovi spolu soupeří kvůli komu… kvůli Lautrecovi! Lautrec považovaný za muže – je třeba znát maloměsta, aby člověk pochopil takové věci.
Les Gerbel et les Lisander sont en rivalité à cause de qui... de Lautrec ! Lautrec considéré comme un homme, il faut connaître les petites villes pour comprendre ces choses-là.
Zase jeden ztracený den pro Tita Livia… a proč! Abych si mohla dělat legraci ze všech kolemjdoucích a smát se jim do tváře.
Encore un jour de perdu pour Tite-Live... et pour quoi ! pour avoir le plaisir de se moquer de tous les passants et de leur rire au nez.
Zde je odpověď paní Doubeltové.
Voici la réponse de Mme Doubelt.
Opsaný dopis · Lettre de Mme A. Doubelt à Marie, Pétersbourg, 7 juillet 1878„Petrohrad, 7. července [1878] Zakariefskaja 10. Drahá a půvabná slečno Marie! Tentokrát mě neobviníte, že vám neodpovídám, neboť jsem váš dopis dostala sotva před dvěma hodinami. Právě když jsem ho četla, navštívil mě Jeho Výsost velkokníže Konstantin a já jeho přítomnosti využila ve prospěch vašeho chráněnce; velkokníže mi však odpověděl, že především by bylo třeba obrátit se na knížete Orloffa, odesílám tedy svou žádost do Paříže, a jakmile dostanu odpověď, dám vám vědět. Dodávám, drahá slečno, že vám ráda pomohu připravit vašemu příteli toto příjemné překvapení, ale na oplátku vás prosím, abyste mi poslala svou fotografii, a doufám, že mi ji neodmítnete.« Pétersbourg, 7 juillet [1878] 10, Zakariefskaya Chère et charmante Mademoiselle Marie ! Cette fois vous ne m’accuserez pas de ne pas vous répondre car il y a à peine deux heures que j’ai reçu votre lettre. Au moment de vous lire j’ai reçu la visite de son Altesse le Grand Duc Constantin et j’ai profité de sa présence pour votre protégé, mais le Grand Duc m’a répondu qu’avant tout il faudrait s’adresser au Prince Orloff, j’expédie donc ma demande à Paris et aussitôt la réponse reçue, je vous [en] ferai part. J’ajoute chère Mademoiselle que je serai heureuse de vous aider à faire cette agréable surprise à votre ami, mais en revanche je vous prierai de m’envoyer votre photographie, et j’espère que vous ne refuserez pas.Paříž musí být v tuto chvíli nádherná a jak vám závidím, neboť já se, bohužel, budu moci vrátit teprve koncem roku, až budou vyřízeny všechny naše rodinné záležitosti; pak se ale usadím nadlouho. Zatím mi věřte, drahá slečno Marie, že my všechny na vás rády vzpomínáme a často o vás mluvíme. Nyní jsem na Ostrovech u své matky a Lise vstoupí v říjnu do Institutu. Jakmile dostanu odpověď z Paříže, obrátím se na knížete Gortschakoffa. Končím a líbám vás i paní vaši matku a celou vaši půvabnou rodinu. A. DoubeltováParis doit être superbe dans ce moment et combien j’envie votre sort, car moi, hélas ! je ne pourrai revenir que pour la fin de l’année lorsque toutes nos affaires de famille seront réglées, mais alors je m’installerai pour longtemps. En attendant croyez-moi chère Mademoiselle Marie que nous toutes nous nous souvenons de vous avec plaisir et parlons souvent de vous. Pour le moment je suis aux Iles chez ma mère et Lise entrera à l’Institut au mois d’octobre. Aussitôt que j’aurai la réponse de Paris je m’adresserai au prince Prince Gortschakoff. Je finis en vous embrasant ainsi que Madame votre mère et toute votre charmante famille. A. Doubelt
Opsaný dopis · Lettre de Mme A. Doubelt à Marie, Pétersbourg, 7 juillet 1878 (post-scriptum)P.S. Jak se daří vašemu dědečkovi? Nezlobte se na mě, že vám píšu tak málo, ale jsem celá zaujata svými záležitostmi a žiji docela v ústraní, nikoho nevidím, a tudíž nevidím nic z toho, co se zajímavého děje. Neostýchejte se: mohu-li vám být v čemkoli k službám, jen mi poručte.
P.S. Comment va la santé de votre grand-père? Ne m’en voulez pas de vous écrire si peu, mais toute occupée de mes affaires, je vis tout à fait retirée, Je ne vois personne et par conséquent ne vois rien de ce qui se passe d’intéressant. Ne vous gênez pas, si Je peux être agréable en quoi ce soi disposez de moi.
Můj chráněnec, můj přítel – Paul de Cassagnac. Ať tak či onak, dostávám sem „Figaro“, a poslední volby vynesly z patnácti nebo sedmnácti kandidátů jen dva zvolené konzervativce. Oni na to příliš nespoléhají, je jim to jedno; doufají v nepokoje na konci Výstavy. Obnovení Senátu a pak nespokojenost, kterou sami vyvolají, zkrátka státní převrat, po němž by císařský princ mohl prožít těžkou chvíli… Nikdo nevěří v návrat Císařství, ale stávají se i ty nejneuvěřitelnější věci. A tyhle by se stát mohly, už jen proto, aby mi to bylo navzdory…
Mon protégé, mon ami, Paul de Cassagnac. C’est égal, je reçois « Le Figaro » ici et les dernières élections n’ont donné sur 15 ou 17 que 2 candidats conservateurs élus. Ils ne comptent pas beaucoup là-dessus, ils s’en fichent, ce qu’ils espèrent ce sont des troubles à la fin de l’Exposition. Le renouvellement du Sénat et puis des mécontentements soulevés par eux-même, bref un coup d’Etat après lequel le Prince Impérial pourrait passer un moment difficile... Personne ne croit au retour de l’Empire, mais les choses les plus incroyables peuvent arriver. Et celles-ci pourraient arriver, quand cela ne serait que pour me contrarier...
Loris-Melikoffovi sem nepřijedou. Hohenlohové přijeli dnes ráno.
Les Loris-Melikoff ne viendront pas ici. Les Hohenlohe sont arrivés ce matin.
Máma píše, že podle Filippiniho Multedo trpí a je hrozně nervózní.
Maman écrit que Filippini dit que Multedo souffre et qu’il est devenu terriblement nerveux.
Zvláštní je, že svého chráněnce vůbec nemiluji. Jaká škoda! Tak ráda bych se už k někomu upnula… Jaká čertovina k zbláznění, ten zatracený sňatek. Kdyby se nebyl oženil, nebo se oženil jinak, jeho život by byl důstojnější a můj úplný. Nevím, je-li to bláznovství, ale zdá se mi, že bych do služeb jeho věci vložila takový zápal a takovou vůli, že by naprosto zvítězila.
Ce qui est curieux c’est que je n’aime pas du tout mon protégé. Quel dommage ! J’aurais tant aimé me fixer... Quelle enrageante diablerie que ce fichu-mariage. S’il ne s’était marié ou autrement marié, sa vie aurait été plus convenable et la mienne complète. Je ne sais si c’est une folie mais il me semble que je mettrais une telle ardeur et une telle volonté au service de sa cause qu’elle triompherait absolument.
napříč stránkou
Kdyby si mě vzal, aniž by mě miloval, přiměla bych ho, aby mě miloval, jakmile bychom byli svoji. Tím jsem si zcela jista.
en travers S’il m’épousait sans m’aimer je me ferais aimer une fois mariée. J’en suis bien certaine.
škrtnuto[Zrušeno 7 řádků]
[Sept lignes cancellées]
Možná mě trochu mrzí, že jsem byla tak blízko tomu, abych definitivně milovala, a že mi v tom bylo zabráněno tak hloupě, tak malicherně. Tou hloupostí přestal být Cassagnac Cassagnacem… Přesto zatím nevynáším soud; viděli jsme tolik příkladů mužů, které lidé kárali, jimž se vysmívali, kteří se dopouštěli nízkostí nebo se zdálo, že se jich dopouštějí, a kteří se navzdory tomu stali pozoruhodnými muži, velkými muži. Takže se netvářím docela znechuceně, ačkoli v hloubi duše trochu znechucená jsem. Jsem ráda, že mi zbývá jen litovat, že jsem nemohla milovat.
Je suis peut-être un peu ennuyée d’avoir été si près d’aimer définitivement et d’en avoir été empêchée si bêtement, si petitement. En faisant cette bêtise Cassagnac n’est plus Cassagnac... Toutefois je ne me prononce pas, on a tant vu d’exemples d’hommes qu’on a blâmés, dont on s’est moqué, qui ont fait et paru faire des bassesses et qui sont devenus en dépit de cela, des hommes remarquables, de grands hommes. De sorte que je ne fais [pas] tout à fait la dégoûtée bien que dans mon for intérieur, je le sois un peu. Je suis contente de n’en être qu’à regretter de n’avoir pas pu aimer.
Ale právě ty tolikrát viděné příklady slavných mužů atd. atd. mi brání vynést soud. Myslím, že… jsem ponížena ve svém chráněnci, protože se znehodnotil… a zuřila bych, kdybych se mýlila, kdyby se navzdory tomu stal velkým a kdyby se prosadil beze mne. Rozumíte mi dokonale. Bohužel ho nemiluji… ale ano… ne, ne. Ale u všech Acardů! To by mi nezabránilo plakat a naříkat, kdyby ten ubohý velký černý ďábel postoupil v hodnosti, jak by řekla Rosalie.
Mais ce sont ces exemples qu’on a tant vus, d’hommes célèbres etc. etc. qui m’empêchent de me prononcer. Je crois que... je suis humiliée dans mon protégé parce qu’il s’est abimé... et je serais furieuse si je me trompais, s’il devenait grand malgré cela, et s’il parvenait sans moi. Vous me comprenez parfaitement. Hélas ! je ne l’aime pas... si... non, non. Mais nom d’une Acard ! Cela ne m’empêcherait pas de pleurer et de gémir si ce pauvre grand diable noir allait monter en grade comme dirait Rosalie.
Jak je to přece zvláštní – tolik se mi ten muž líbil a mohla jsem ho opravdu milovat, a teď… nic.
Comme c’est curieux pourtant, il me plaisait tant cet homme et j’aurais pu l’aimer véritablement, et à présent... plus rien.
Myslím, že v Dějinách se našly příklady mužů podlých a proradných, které ženy přesto milovaly; myslím dokonce, že je to velmi poetické, ale k takovým věcem se člověk nutit nemůže. I když se mi Nebožtík ještě líbí, a to natolik, že bych do něho jako vdaná žena (kdybych jí byla) byla tři měsíce bláznivě zamilovaná, je pro mě téměř nemožné dívat se na něho jinak, dívat se na něho jako dřív… kdy jsem se v něm viděla zrcadlit – pružného, obratného, ale čestného, ale celistvého!
Je crois qu’on a vu dans les Histoires des exemples d’hommes vils et perfides, qu’on a aimés quand même, je crois même que c’est très poétique, mais on ne peut pas se forcer à ces choses-là. Si le Défunt me plaît encore, assez pour que femme mariée (si je l’étais) j’en sois folle pendant trois mois, il m’est presque impossible de le regarder autrement, de le regarder comme avant... lorsque je me voyais reflétée dans lui, souple, adroit mais loyal, mais entier !
Co tedy udělal? Lhal při bezvýznamných příležitostech lidem, kteří ho možná obtěžovali… Ne, nevím to přesně, ale má víra je otřesena… a nemohu, opravdu ne, nemohu ho milovat tak, jak to chápu já. Dříve jsem snila, že se milujeme, a zbožňovala jsem ho ve fantazii; teď je to pro mě nemožné; považuji ho za schopného ničemností… a jestliže na povrchu, v tomto deníku, nebo abych následovala příklady ze starých i nových Dějin, lehce přecházím přes mnohé věci, v hloubi duše jsem velmi úzkostlivá a citlivá. Vzala bych si Paula de Cassagnaca, i kdybych věděla, že je podlý, protože mu přiznávám talent a budoucnost; ale ve svém srdci ho milovat nemohu, nemohu ho ani se zdarem vpustit do svých každodenních románů, dokud nad ním visí sebemenší stín.
Qu’a-t-il donc fait ? Il a menti en des occasions insignifiantes à des gens qui l’ennuyaient peut-être... Non, je ne sais au juste, mais ma foi est ébranlée... et je ne puis, non vrai, je ne puis l’aimer comme je l’entends. Avant je rêvais que nous nous aimions et je l’adorais en fantaisie; à présent cela m’est impossible; je le suppose capable de vilenies... et si à la surface, dans ce journal ou pour suivre les exemples dans les Histoires anciennes et modernes, je passe par dessus bien des choses légèrement au fond de moi-même je suis très scrupuleuse et susceptible. J’épouserais Paul de Cassagnac le sachant vil mais lui reconnaisant du talent et de l’avenir, mais je ne puis l’aimer dans mon cœur, je ne puis même le faire entrer avec succès dans mes romans de chaque jour, tant que la plus légère des ombres flotte sur lui.
To všechno je moje vina!
Tout cela est par ma faute !
Vzal by si mě pro mé peníze (70 000 franků ročního příjmu), ale já bych dosáhla toho, aby mě miloval pro mě samu. S takovým srdcem, jako má on, by se mi to podařilo… a všechno by bylo dokonalé…
Il m’aurait prise pour mon argent, (70.000 francs de rente) mais je me serais faite aimée pour moi. J’y aurais réussi avec un cœur comme le sien... et tout serait parfait...
Bůh nechtěl…
Dieu n’a pas voulu...
Uvědomuji si, že ačkoli jsem se mu celou tu dobu vyhýbala, teď slovo láska vyslovuji, nadužívám ho tu… dbala jsem, abych se o něm ani nezmínila… je to totiž věc tak choulostivá a je tak… hrubé říkat každou chvíli: nemiluji ho, miluji ho, milovala bych ho atd. To slovo se má použít jednou, to slovo je finále všech váhání, je to slovo na efekt, na senzaci… a já z něho dělám kuchyňské náčiní!
Je m’aperçois qu’ayant évité, je prononce le mot amour tout ce temps, j’en fais un abus ici... j’ai pris soin de ne pas même le mentionner... c’est que c’est une chose si délicate et c’est si... grossier de dire à chaque instant: je ne l’aime pas, je l’aime, je l’aimerais etc. Ce mot doit s’employer une fois, ce mot est le final des hésitations, c’est un mot à effet, à sensation... et j’en fais un ustensile de ménage !
A zatímco dřív jsem si nic nezakazovala, ba naopak se povzbuzovala a podněcovala, tentokrát se mi zdá, že to bylo něco jiného. Nekonečně mě bavilo říkat si: ale ne, nechci, aby to tak bylo, nechci to! To bylo u mě něco docela nového. Šla jsem pracovat, nutila jsem se myslet na něco jiného… byl to skutečný boj, jak je popisují v knihách… A bylo to tak vážné, že jsem tu o tom nic neřekla, ze strachu, abych se tím nepovzbuzovala na to myslet.
Et comme avant, loin de rien me défendre je m’encourageais et me provoquais, il me semble que cette fois c’était quelque chose d’autre. Je m’amusais infiniment de me dire: eh bien non, je ne veux pas que cela soit, je ne le veux pas ! C’était tout nouveau chez moi. J’allais travailler, je me forçais à penser à autre chose... c’était une vraie lutte comme on les décrit dans les livres... Et c’était si sérieux que je n’en ai rien dit ici de peur de m’encourager à y penser.
Projdu znovu tyto zápisky, abych to slovo vymazala… hledejme, kdy jsem ho napsala…
Je vais revoir ces écritures pour effacer le mot... cherchons quand je l’ai écrit...