Pátek, 12. července 1878

Hohenlohové z německého velvyslanectví v Paříži sem mají přijet. Také rodina generála Lorise-Melikova, povýšeného na hraběte po poslední válce. Ti poslední mě neznepokojují – jsou to přátelé Lisanderových ve Wiesbadenu. Ráda bych se seznámila s oběma rodinami, a zvláště s Hohenlohy… Mezitím je můj klid narušen.
Je chladno. Thilenius, patrně aby mě povzbudil, mi dnes ráno řekl, že si vůbec není jist, zda mě vyléčí. Ti Němci!
Paní Abazová, malá tmavovlasá žena, elegantní, trochu při těle, dnes zpívala. Tvrdí, že má nemocné hrdlo, a ve skutečnosti má jen zduřelé žlázy, a přesto je její hlas velmi silný a jasný. S manželem je nešťastná a pod záminkou nemoci si na něm vymohla, že smí většinu času pobývat v cizině. Je obyčejná a strojená. Nesnáším obě ty vlastnosti pohromadě.
Je tu zvykem dát si po příjezdu zahrát serenádu od městské hudby. Tu naši jsme dnes přetrpěli.
Rusové mě chtěli vzít na procházku, ale zůstala jsem doma zaměstnaná Rosalií. Jsou milí a laskaví, ale raději maluji.

Poznámky

Pozn. překl.: Generál Michail Loris-Melikov byl po rusko-turecké válce 1877–78 povýšen do hraběcího stavu za dobytí Karsu. ↩