❦
Středa, 10. července 1878
Mercredi, 10 juillet 1878
Společnost se rozrůstá o pana a paní Afrossimoffovy. Ale já čtu svého Tita Livia. Máma píše, že k ní Multedo přichází, stěžuje si na prázdnou Paříž a říká, že se bude bít s novinářem, jenž urazil jeho otce. Jen aby napodobil toho druhého. Říkala jsem mu často, že dožít se třiceti dvou let a nikdy se nebít v souboji je v dnešní době dost podivné.
La société s’augmente de M. et Mme Afrossimoff. Mais moi je lis mon Tite-Live. Maman écrit que Multedo vient la voir, se plaint de Paris vide et dit qu’il va se battre avec un journaliste qui a insulté son père. Histoire d’imiter l’autre. Je lui ai souvent dit qu’arriver à l’âge de trente-deux ans et ne s’être jamais battu était assez bizarre par le temps qui court.
Prší. Nedokážu si ani bez odporu představit, že bych se provdala za Multeda. Kdyby měl 300 000 franků renty, ještě by to šlo – byla by v tom aspoň omluva a při každé vzpouře srdce nebo těla bych si našla nějaký pádný důvod. Ale bez peněz, bez lásky!
Il pleut. Je ne peux même pas m’imaginer sans dégoût que j’épouse Multedo. S’il avait 300.000 francs de rente cela passerait encore, il y aurait une excuse et à chaque révolte du cœur ou du corps je me donnerais quelque bonne raison concluante. Mais sans argent, sans amour !
Je ctižádostivý, ten bídák – ví, že jsem ctižádostivá, a chce moje peníze. Jaká hrůza!
Il est ambitieux le misérable, il sait que je suis ambitieuse et il veut mon argent. Quelle horreur !
Odpověděla jsem Berthe a dalším.
J’ai répondu à Berthe et à d’autres.
Multedo říká se smíchem, že mě rmoutí sňatek Paula de Cassagnaca. „Vy nemůžete nikoho milovat,“ říká, „ale to mluvila ctižádost! Provdat se za vůdce, za budoucího vůdce strany…“ Ve své hlouposti jsem zapomněla na ctižádost, myslela jsem jen na toho muže. Proto jsem tomu nechala volný průběh! Věřila jsem, že ten člověk není nic než muž milostných dobrodružství; věřila jsem, že je něčím jen v mých očích! Pokaždé, když o něm slyším mluvit s vážností, s úctou… zuřím! Nedávno ho Černyšev, ten starý neodolatelný, nazval enfant terrible1.
Multedo dit en riant que je suis désolée du mariage de Paul de Cassagnac - Vous ne pouvez aimer personne, dit-il, mais c’était l’ambition qui parlait ! Epouser le chef, le futur chef du parti... Dans mon imbécilité j’avais oublié l’ambition, je ne pensais qu’à l’homme. C’est pour cela que j’ai laissé faire ! J’ai cru que cet homme n’était qu’un homme à bonnes fortunes; j’ai cru qu’il ne paraissait quelque chose qu’à mes yeux ! Chaque fois que j’en entends parler avec considération, respect... je rage ! L’autre jour Tchernicheff, le vieil irrésistible le nommait Enfant terrible.
„Je velmi obratný,“ říkám, „uvidíte, že ze svého sňatku vytěží něco velmi výhodného a v Paříži bude ve velké vážnosti.“
- Il est très adroit, dis-je, vous verrez qu’il fera quelque chose de très avantageux de son mariage et on le regardera très bien à Paris.
„Ale,“ odpověděl s významným výrazem, „Paříž přece není všechno. Že je obratný, to vím, u sta hromů! Člověk musí být pěkně mazaný, aby se v Evropě prosadil tak, jak se prosadilo tohle enfant terrible.“
- Mais, répondit-il d’un air entendu, il n’y a pas que Paris. Je sais qu’il est adroit parbleu ! C’est qu’il faut être malin pour se poser en Europe comme cet enfant terrible s’est posé.
To všechno se mi vybavuje, právě když jsem se chystala spát!
Tout cela me revient au moment ou j’allais dormir !
Milosrdný Bože! Že by to byla pravda! Že by to byl velký muž?!! Není-li jím, bude…
Miséricorde ! Serait-ce vrai ! Serait-il un grand homme ?!! S’il ne l’est pas, il le sera...
Bláznice, hlupačka, zločinnice! Viděla jsem v tom jen Popaula… U sta hromů, Popaula lze najít znovu, ale toho druhého!!!
Folle, imbécile, criminelle ! Je n’y voyais que Popaul... Parbleu Popaul peut se retrouver mais l’autre !!!
Z lenosti, z rozumnosti, se všemi svými krásnými úvahami, se svou zkušeností, se svým odevzdáním jsem se dopustila té nejstrašnější chyby, jaká vůbec existuje. Nechala jsem věci běžet a probudila se až v poslední chvíli! Umírám z toho vzteky. Budete toho litovat. Ach, už toho lituji!
Par paresse, par sagesse avec toutes mes belles réflexions, mon expérience, mes résignations, j’ai commis la faute la plus épouvantable qui soit. J’ai laissé faire et ne me suis réveillée qu’au dernier moment ! J’en meurs de dépit. Il vous en cuira. Ah ! il m’en cuit !
Dříve jsem plakala tak snadno. Teď mě tahle hrozná, tahle nenapravitelná chyba nedohnala ani k jediné slze.
Je pleurais si facilement autrefois. Maintenant cette horrible, cette irréparable faute ne m’a pas fait verser une larme.
Promarnila jsem svůj život… skoro ani nemám chuť se z toho zotavit…
J’ai manqué ma vie... je n’ai presque pas le désir de me refaire...
Je-li Cassagnac Nebožtík, já jsem mrtvá… neboť cokoli se mi ještě může přihodit, sláva, pocty, peníze, už to nebude ono; bude to krásné, skvělé, snad nádherné, ale nebude to to, co bylo stvořeno přímo pro mě.
Si Cassagnac est Défunt je suis morte... car tout ce qui pourra m’arriver gloire, honneurs, argent, ne sera plus ça, ce sera beau, superbe, magnifique peut-être mais ce ne sera pas ce qui était fait exprès pour moi.
Poznámky
Pozn. překl.: Enfant terrible (doslova „hrozné dítě“; Marie píše s velkým E) – i v češtině zdomácnělé označení pro provokatéra, který svou nezkrotností uvádí své okolí do rozpaků; zde s nádechem obdivu ke Cassagnacově provokativní politické roli. ↩