Neděle, 7. července 1878

Včera v neděli přišel Multedo znovu, zároveň s popem. Jestli si Korsičan myslí, že díky mně naváže styky s tou osobností, mýlí se. Přišel od Gaviniových – my tam šli. Sotva jsme tam byli čtvrt hodiny, přiběhla markýza Multedová – udýchaná, nevalně oblečená a zjevně poslaná tam svým drahým synem.
V sedm hodin odjíždíme. Dědeček chtěl, abych zůstala; loučím se s ním – objal mě – a najednou se dal do pláče, se svraštělým nosem, otevřenými ústy, zavřenýma očima – jako dítě! Před jeho nemocí mi na tom nezáleželo, ale teď ho zbožňuji.
Představte si bytost přenesenou z Paříže do Sodenu. Hrobové ticho slabě vystihuje klid, jenž v Sodenu vládne. Jsem z něho omráčena, jako bych byla omráčena hlučným lomozem.