Čtvrtek, 4. července 1878

Pan Tholozan, [začerněná slova: lékař šáha od 25 let] a přítel pana Anitchkoffa, přišel se s námi seznámit, obdržev dopis od Anitchkoffa. Pan Anet, okulista, jenž operoval dědečka – nebo lépe, jenž pomáhal Ivanoffovi při operaci – také přišel. Oznámili jsme mu vdovství paní Kondareffové; chudák dědeček se tomu dobře zasmál.
Jak bylo domluveno, jdu k Gaviniovým a jdeme na Výstavu. Není půvabnější než paní Gaviniová; když mě představuje dámám, jež potkávám u ní – dnes to byla paní Pereirová –, vyjmenovává mé přednosti: eleganci, duchaplnost a „především, říká, je to hodná dívka a máme ji moc rády".
Procházeli jsme se v Bois – já a oba Gaviniové. V Paříži je zbožňují; ostatně jsou velice milí a zbožňují společnost. Pověděla jsem jim, co se říká o Acardových – dodávajíc, že je to hrozné a že nechci, aby se to vyprávělo.
— Říkala jsem vám, drahá, jací jsou Cassagnacovi z hlediska společenské vážnosti… říká paní Gaviniová.
— Myslíte, paní, ptám se, že budou přijímat paní de Cassagnacovou ve světě?
— Nikde.
— Ó, opravdu!
— Ale ostatně budou se držet tiše; Cassagnacovi nikdy nechodili do světa – jen Paul [de Cassagnac]; a možná ji představí… ale nemyslím.
To by bylo dobré; ale obávám se, že Nebožtík je všechny přelstí. Bude se držet tiše, bude přijímat muže ze své strany – a zbytek se zařídí sám: největší dámy přijdou navštívit kardinálovu dceru, až bude mít politický salon.
Dcera pochybné ženy… a pomyslet, že jsem mohla zachránit ubohého muže před takovým neštěstím. Pomyslet, že mou vinou se muž, jenž mohl zaujmout skvělé postavení, stal nevím jakým spekulantem…
Nikdy by mu nedali dívku z dobré francouzské rodiny; já bych bývala dokonalá – ale viděla jsem ho příliš krásného a spáchala jsem nejen hloupost, ale chybu, hřích.