Neděle 2. června 1878

Jsou čtyři hodiny ráno. Přicházím z večírku paní de Tunis. Pan de Tunis je na jakémsi ministerstvu — byť bonapartista — byl v Alžírsku nevím čím, a od té doby zůstává pod ochranou beje.
Bejův syn u nich večeřel a pak poctil večírek svou přítomností. Nechyběla hudba ani arabské tance.
Byla jsem tam s Mouzayovou.
Stalo se, co se mi v takových případech stává obvykle. Byla jsem dobře oblečená a zajímavá — a k tomu okouzlující nožky. Rozešla jsem se s Ferrym a vysokými podpatky, které sluší jen pantoflíčkům, jež lze obout jen tehdy, když jsme si jisté, že příliš chodit nebudeme. Vysoké podpatky deformují nohu a nikoho neklamou ohledně její velikosti — každý zná ten trik.
Zdaleka netvrdím, že by ten večírek byl jako večírky u Mouzayové — ale zkrátka to není to, co potřebuji...
Včera byla slavnost v La Marche — a dnes v Chantilly... Goldsmid a Foster jeli sami. Zůstala jsem v pokoji.
Nepůjdu spát vůbec — velmi se nudím.
De Daillens chodí každý den venčit psa do ulice Saint-Florentin — kde potkává Cassagnaca, jenž chodí k otci. Vždy perly a svině.
Kdyby se jen neženil — uklidnila bych se myšlenkou, že ho získám zpět později... ale tento sňatek... mě trápí jako Walitského smrt.
Za dvě hodiny bude čas jít do ateliéru... moje spása. I kdyby tato práce k ničemu nevedla — zachraňuje mě pro tuto chvíli, a v tom je již mnoho.
Ach, ta dobrá srdce! Dina právě vstoupila — v košili — zjistit za mámu, zdali jsem šla spát. Máma mi doporučila lehnout si alespoň na dvě hodiny.
Ach, ta dobrá péče! Výtečné srdce! Místo abych dbala o své drahocenné zdraví a spala — (bylo jen půl třetí, když jsem se vrátila) — šla jsem přebírat jahody v jídelně a péct jablka na fialkové esenci, přičemž jsem četla Hugovy „Dějiny zločinu“. Představili mi muže. Moje zázračná postava přitáhla pozornost... mužů... byla jsem hloupá. Paní de Daillens, která tvrdí, že má tvář a ducha z doby Ludvíka XV., si v těchto salonech připadala velmi šťastná...
Samá špína, to všechno! Je to velmi slušné — ale není to nic pro mě.
Jsem snad šílená!.. „Místo růžové šedá“ — dobře — ale je šedá zábavná?!
Ať mi třeba udělají strašnou existenci — to ještě ujde... ale nechci se vzdát štěstí naříkat si na ni každou chvíli.

Poznámky

Pozn. překl.: Perly a svině — narážka na evangelium (Mt 7,6): „Nevrhejte perly sviním.“ ↩
Pozn. překl.: Dějiny zločinu (L’Histoire d’un crime) — svědectví Victora Huga o státním převratu Ludvíka Napoleona Bonaparta 2. prosince 1851; vyšlo 1877–78. ↩