Sobota 25. května 1878

Víte, že Cassagnac ani neodpověděl. Dřív jsem se rozhodla nechávat ho na pokoji jako Cassagnaca — tentokrát ho nechám docela a zcela na pokoji jako muže, který se ke mně zachoval nezdvořile. Amen.
– Na vás to není dost dobré, řekl mi Robert-Fleury.
Sama jsem to cítila — a kdyby mě nepovzbudil ohledně zátiší, svalila bych se z vrcholu svých nadějí, což by bylo vážné.
Šly jsme do Francouzského divadla vidět „Les Fourchambault“. Hru všichni velmi obdivují — já z ní ale tak nadšená nejsem.
Měla jsem klobouk... ale to mě už nezajímá... o co mi jde, je vypadat vznešeně... v poslední době jsem na to trochu zapomněla.
Rozhodně budu velkou umělkyní... pokaždé, když vybočím ze svých studií, jsem přivlečena zpátky ranami biče
všeho druhu.
Což jsem nesnila o politických salonech, pak o světě, pak o bohatém sňatku (Multedo jím není), pak znovu o politice. To vše v okamžicích, kdy jsem snila, kdy jsem doufala v možnost nějakého ženského, lidského, přirozeného uspořádání. Ale ne — nic. Tato stálá, neotřesitelná, úžasná smůla mě dokonce rozesmívá. Získala jsem tím velkou chladnokrevnost, obrovské pohrdání ke všem, soudnost, moudrost — hromadu věcí, jež mi skládají chladný, přezíravý, necitelný charakter — a zároveň neklidný, prudký, energický.
Co se týče posvátného ohně — ten je skryt a vulgární diváci, nezasvěcení, ani ho netuší. Pro ně na všechno „kašlu“, nemám srdce, kritizuji, pohrdám, vysmívám se.
A co říkají všechny potlačené něhy z hlubin mého nitra o tomto pyšném vystupování? Neříkají nic... šeptají a skrývají se ještě hlouběji, uraženy a zarmouceny.
Trávím život tím, že říkám divoké věci, které se mi líbí a druhé překvapují... Bylo by to dobré — kdyby to nenabývalo hořkého tónu, kdyby to nebylo plodem té nepředstavitelné smůly ve všem.
Tak třeba — když jsem učinila tu slavnou prosbu k Pánu Bohu, kněz mi podal víno a chléb, které jsem přijala, pak kousek chleba bez vína, jak je zvykem. A ten chléb mi dvakrát vypadl z rukou. Rmoutilo mě to, ale neřekla jsem nic — doufala jsem, že to není odmítnutí... Zřejmě bylo.
To vše dokazuje, že je tu mé umění, jemuž se musím zasvětit... Nárazově z něho bezpochyby ještě vybočím — ale jen na hodiny, načež se vrátím potrestaná, zkrotlá.

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzské divadlo (Théâtre-Français, tj. Comédie-Française) — nejprestižnější státní divadlo Francie, sídlí v Paříži od roku 1680.
Pozn. překl.: Les Fourchambault — hra Émila Augiera z roku 1878 o maloburžoazní rodině; v době Mariina záznamu čerstvá premiéra.
Pozn. překl.: Smůla (déveine) — hovorový výraz pro sérii neúspěchů; příbuzný s dříve zmíněnou „guigne“.