Neděle 26. května 1878

Páni Filipini a Multedo! Multedo mě odpuzuje — ale jsem milá, byť nadmíru chladná.
Mouzayová a její dcera obědvají u nás. S dcerou vedeme vždy rozhovory o fyziologii, filosofii a celé řadě věcí o lásce. Procvičuji se tím pro chvíli, kdy budu mít příležitost povídat.
Je to smutné — to vše.
Mouzayová říká, že já — jsouc ženou vynikající — přiměji muže k tomu, aby si dvakrát rozmysleli, než mě budou milovat; tvrdila také, že není v přirozenosti mužů milovat jedinou ženu. Není na světě národa, který by tak psal a mluvil o lásce
jako Francouzi... jenže ji neprovozují tak, jak o ní vypráví.
Tedy jsem příliš silná na to, abych byla milována... děsím... to je pravda. Co dělat potom!...
Zdálo se mi, že mi říkají Henriette a že Cassagnac přicházel, aby mi předložil své politické plány... Vidíte přece, že nejsem žena vynikající!..
Možná se slečna Acardová jmenuje Henriette.
Je to dost hloupé, je to dost mrzuté, je to dost strašné — jako celý můj život!