Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 10. května 1878

Švédky mi vyprávěly, že se paní Bojeová sblížila se svým učitelem zpěvu a chystá se dát k opeře. Manžel a děti se vracejí do Švédska a její matka paní Indebettenová přijde bydlet k ní.
Julian, který je bonapartista, přišel se mnou pohovořit o propasti, do níž se Paul de Cassagnac dostal. Přeběhlíci všude. Sledovala jsem, jak vycházely brožury, dopisy, články. Co se jeho týká — příliš často spálil za sebou mosty, než aby se mohl vrátit zpět.
Zůstane úplně sám, bude-li to tak pokračovat.
Jen tím získá více půvabu u žen a velikosti u mužů. Vím, co se říká... Doktor Michel to říkal i dnes večer, když jsem mu oznámila ten proslulý sňatek — říkal po mnohém váhání, že se nikdy neožení, protože má na krku zlatý řetěz. To je velká nechutnost a zcela neuvěřitelné. Jeho noviny vycházejí v nákladu 4 000, 4 500; ale s poslaneckými příjmy má celkem 20 až 24 000 franků ročně. Nezdá se, že by vydával víc. Dům stojí 4 000 franků ročně. Ze služebnictva má komorníka, jeho dceru a ženu — tlustou kuchařku, která otevírá dveře a — jsou-li to ženy — odvrátí hlavu a uteče s velkou diskrétností, jež vykresluje mravy domácnosti. A jsou špinaví hadi, kteří sykají, že ho platí nějaká žena a že mu císařovna dává peníze... To druhé je zcela přirozené — ale pro stranu, ne pro něj osobně.
Kam by ostatně dával ty peníze, když sotva vypadá na svých 24 000 franků!
Mouzayová, která zde večeří, vypráví, že její dcera o mně říká: „Kdykoli vidím Marii, baví mě jako ilustrovaná kniha.“
Blanc, který také večeří, si stěžuje na tendence faubourg Saint-Germain svého přítele — „Ženy se mohou prohlašovat za bonapartistky,“ říká, „ale jsou to všechno ženy faubourg Saint-Germain, a protože ony ho řídí...“
Ten hanebný fregatní kapitán vypráví, že se jeho přítel informoval o nás obecně a zvláště o mých intelektuálních schopnostech. Je to možná poprvé, co o tom mluví, aniž bychom to začaly my. Předstírám, že se zlobím, nasadím závoj a mluvím o tom, že si vezmu Gambettu — což ho vždy skutečně rozčilí. Kdybyste věděli, jak groteskně na mě vypadá, když chce hrát Cassagnaca, klaní se, kleká a pak mi líbá ruku. Myslí si, že je plný gracie, chce být vtipný a je jen směšný.
„Je bohatá ta mademoiselle Acardová?“ zeptala se Breslau.
„Ale ne.“
„Tak proč si ji tedy bere?!“
„Protože se mu zalíbila.“
„Protože se mu zalíbila?... Ale jak je tedy podivné, že jste se mu vy nezalíbila...“
Bylo to řečeno tak přesvědčeným tónem, že mi to od té inteligentní dívky, byť mravně zmrzačené, lichotí.
Žel, není to podivné. Já, jak říká ten ničema Blanc, jsem fenomén. Vím vše, mohu se naučit cokoli chci, jsem „udivující, ohromující, podivínská, zábavná“ — ale to vše budí strach. Jsem „příliš silná, příliš chytrá“ — a muži neradi stojí níž než žena.
Zvířata by se přece bát neměla — když s nimi mluvím, dělám to jako s lidmi, kteří nehovoří francouzsky, a místo abych řekla: „Chcete se napít?“ říkám:
„Vy chtít pít voda, vy mít žízeň?“ Dělám to zcela bezděčně, ujišťuji vás.
A čím více dobrých citů v sobě mám, tím víc je potlačuji uvnitř a tím více chrlím navenek oheň a plameny.
„O druhých soudíte dobře,“ říká věčný kapitán, „ale když mluvíte o sobě, nevíte, co říkáte.“
„Nejste příliš chytrý, Blanc,“ odpověděla jsem mu, „myslíte-li, že se kdy tak znesvětím, abych mluvila upřímně o své osobě.“
Ó Blancu! Naznačil jsi mi, že kdybych nebyla takovým fenoménem, odvážil by ses na mě dívat jako na ženu.
Ó Blancu! Ó můj kapitáne.
Řekl jsi také, že muži, kteří pláčou, bijí ženy. Ó můj kapitáne.

Poznámky

Pozn. překl.: „Zlatý řetěz“ — metafora pro závislost na bohaté milence, která muže vydržuje. V 19. stol. se takto označoval mužský protějšek „vydržované ženy“. ↩
Pozn. překl.: Faubourg Saint-Germain — aristokratická čtvrť v Paříži, symbolizující legitimistickou, konzervativní šlechtu; v protikladu k bonapartistickému táboru. ↩