❦
Čtvrtek 9. května 1878
U Laferrière i všude, kde jsem mohla, jsem rozhlašovala, že se Cassagnac žení s mademoiselle Acardovou. Caroline říká, že mademoiselle Acardová nevypadá jako francouzská dívka, že se zdá být nesmírně inteligentní a že ji Caroline pokládala za umělkyni. To se pak dá pochopit. Nuže, ano — je jistě velmi přitažlivé potkat ve společnosti takovou osobu.Jeudi 9 mai 1878 J’ai raconté chez Laferrière et partout où j’ai pu que Cassagnac épousait Mlle Acard. Caroline dit que Mlle Acard n’a pas l’air d’une jeune fille française, qu’elle paraît extrêmement intelligente et qu’elle Caroline, l’avait prise pour une artiste. Ça se comprend alors. Eh bien, oui c’est sans doute fort attrayant de rencontrer une pareille personne dans le monde.
Mě ve společnosti nikdo nepotká.
Moi, on ne me rencontre pas dans le monde.
Mámě se dnes večer u dědečka udělalo špatně, Dina byla dramatická při přikládání hořčičných náplastí1; já jsem byla klidná a sahala jen po obkladech a teplé vodě... nedokážu se ušpinit, nikde. Ale jak musela být ta žena krásná a jak krásná je dosud! Skácená na posteli, v bezvědomí, oblečení rozvázáno, hruď obnažena; kůže na tváři napjatá... Opravdu, když je někdo zcela krásný, je v nemoci nebo v bolesti ještě krásnější.
Maman s’est trouvée mal ce soir chez grand-papa, Dina a été dramatique en maniant les sinapismes; moi j’ai été calme et n’ai touché qu’aux compresses et à l’eau chaude... je ne puis parvenir à être sale, nulle part. Mais comme cette femme a dû être belle et comme elle l’est encore ! Renversée sur le lit, évanouie, les habits défaits, la poitrine découverte; la peau du visage était tendue... Vraiment quand on est tout à fait belle, on est encore plus belle dans la maladie ou dans la douleur.
Na chvíli jsem se ptala sama sebe, zda v jedenačtyřiceti nemá pěknější poprsí než já v osmnácti.
Un instant je me suis demandée si à quarante-et-un ans elle n’avait pas le sein mieux fait que moi à dix-huit.
Máma na šaty moc nevydává — skoro nic. Ty šaty, třebaže dost bohaté, ji činí obyčejnou, k tomu chignon a konvenční klobouky. Ale na posteli — (vlasů má málo) — zmačkaný bílý šátek na hlavě — je naprosto nádherná a tělo je ohebné a mladé jako ve dvaceti. Jen ruce a nohy jsou větší a ošklivější než moje. Protože jsem se vždy pokládala za dítě, které ještě poroste, nevšímala jsem si svých rukou a nohou a vždy čekala, že vyrostou spolu se zbytkem — ale zůstaly malé. Mohla jsem mít rozkošnou ruku, kdyby prsty nebyly hanebně zničeny strunnými nástroji a kdybych si neohryzovala nehty. Ale ani ty nebeské nástroje by nic nezkazily, kdybych měla slušné nehty.
Maman ne dépense pas beaucoup pour ses robes, presque rien. Ces vêtements quoique assez riches la vulgarisent, puis il y a le chignon et les chapeaux conventionnels. Mais dans son lit, (elle a peu de cheveux) un linge blanc chiffonné sur la tête; elle est tout à fait magnifique et le corps est souple et jeune comme à vingt ans. Seulement les extrémités sont plus grandes et plus laides que chez moi. Me considérant toujours comme une enfant qui grandira je ne prenais pas garde à mes mains et à mes pieds, j’attendais toujours qu’ils grandiraient avec le reste, mais ils sont restés petits. J’aurais pû avoir une main ravissante si les doigts n’étaient indignement abimés par les instruments à corde et si je ne me mangeais les ongles. Mais les instruments célestes ne feraient rien si j’avais des ongles convenables.
Mé tělo antické bohyně, příliš španělské boky, malé a tvarem dokonalé poprsí, mé nohy, ruce a hlava dítěte. K čemu to vše? Když mě nikdo nevidí, nezná, nemiluje.
Mon corps de déesse antique, mes hanches trop espagnoles, mon sein petit et parfait de forme, mes pieds, mes mains et ma tête d’enfant. A quoi bon ? Puisque personne ne me voit, ne me connaît, ne m’aime.
Ať je to jak chce — dostane, co si zaslouží, ten Paul de Cassagnac, tím, že si vezme svoji mademoiselle Acardovou.
C’est égal, il n’aura que ce qu’il mérite ce Paul de Cassagnac, en épousant sa Mlle Acard.
Opakuji to, co jsem již řekla. Pokládala jsem ho za studnici jemnosti a vznešených citů — navzdory jeho zevnějšku a právě pro to — zkrátka pokládala jsem ho za své druhé já; a po onom večeru již nevěřím, že je jako já, už ho respektuji jen málo a jeho jemnost již neobdivuji — ta mu chyběla především vůči sobě samému.
Je répète ce que j’ai déjà dit. Je le prenais pour un dépôt de délicatesse et d’élévation de sentiments, malgré ses dehors et justement à cause de cela, bref, je le prenais pour moi; et après l’autre soir je ne crois plus qu’il soit comme moi, je ne le respecte plus que peu et je n’admire plus sa délicatesse; il en a manqué envers lui-même surtout.
Je stále ještě... možná... o trochu víc než ostatní — ale daleko méně, než byl.
Il est encore... peut être... un peu plus que les autres mais il est beaucoup moins qu’il n’était.
Je to velká škoda.
C’est bien dommage cela.
Já se z ničeho neobviňuji; tolik jsem věřila, že je takový, za jakého se vydával, že bych nikdy v životě nečekala, co se stalo. Nerespektuje mě, proto... Ne! Kdyby byl tím, čím jsem ho pokládala, byl by pochopil, čím jsem já, a trochu by si vážil sám sebe — třeba i v žertu jako bratr.
Moi je ne m’accuse de rien; je le croyais tellement ce qu’il se disait que je ne me serais jamais de la vie attendue à ce qui est arrivé. Il ne me respecte pas, c’est pour cela... Non ! S’il était ce que je pensais il aurait compris ce que je suis et il se serait respecté un peu lui-même... même en plaisantant comme un frère.
Tento týden ráno pozuje Rosalie; nedaří se mi ji dobře zachytit.
C’est Rosalie qui pose cette semaine le matin; je ne la réussis pas bien.
Můj ubohý Pincio a ten ubohý Walitský... myslela jsem na ně dnes.
Mon pauvre Pincio et ce pauvre Walitsky... j’y ai pensé aujourd’hui.
Poznámky
Pozn. překl.: Hořčičné náplasti (fr. sinapismes) — lidový léčebný prostředek 19. stol.: náplasti z hořčičného prášku přikládané na hruď k léčbě nachlazení a zánětu plic. ↩