Středa 8. května 1878

Dnes večer se koná velký bál princezny de Sagan na počest prince a princezny z Walesu.
Ale i my máme slavnost: pan Georges. Načež jdu říci mamě, že dokud jsem doufala, hádala jsem se s ní, ale nyní je vše skončeno, pohrdám jí a odcházím. Načež vypuknou výčitky. Jsem nestvůra nevděčnosti, jediná chyba, jíž se dopustily, bylo to, že si vzaly pana Bashkirtseffa.
Banda kreténů! Co chcete, abych řekla!
Zničili mě a odvažují se křičet!
Proč jsem odsouzena tolik trpět? Moje paní matka by neopomněla říct: Za to, jak zacházíte se svou matkou! — aniž by pomyslela, že toto zacházení je jen důsledkem všech těch hrůz nebo prostředkem k tomu, aby se alespoň trochu zlepšila ta pekelná existence, kterou vedeme.
Bože můj, nechte mě trpět ještě více, trýzněte mě ještě víc, je-li to možné — protože pak budu jistá... odměny.
Co si myslí služebnictvo, sousedé! Hraji roli manžela, moje matka roli manželky a ten druhý roli milence.
[Spodek stránky prázdný]
Přede mnou to skrývají a sotva jsem venku, pustí ho dovnitř.
Chtěla bych se s někým poradit, ale ptali by se mě, proč máma nic nepodnikne, a mysleli by si příšerné věci, které jsem vymyslela, abych postrašila — jenže nepůsobí v dobrém smyslu, jen šíří paniku a nic víc. Ale vžijte se do mé situace! Oni žili, ale já jsem mladá, chci žít a oni mě ničí! Mám před sebou jakousi šílenkyni místo matky a zabíjím se, trápím se k smrti tím, že přemlouvám hluché!
Nevím, zda slovo dráždivé lze použít v tak truchlivých okolnostech, ale dobře vyjadřuje můj pocit — je to dráždivé v nejvyšší míře vidět, že vás někdo miluje a přitom vás mučí, zabíjí, ničí ze slabosti a bláznovství!
Nelze se toho muže zbavit, dokud je tam jeho otec, říká se?
– Ano, jeden tu je a jednoduchý. Kdyby ho jen přijala máma... a kdyby věděl, že by ho přivítala jako já, nikdy by nepřišel.
Kdyby se Cassagnac neženil, zašla bych ho požádat o radu — byla by to zábavná epizoda; ale jestliže se žení, bojím se ho obtěžovat.