Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 7. května 1878

Je sedm hodin ráno, odcházím do ateliéru. Blanc říkal, že jsou lidé, kteří chtějí tomuto sňatku zabránit, a já jsem odpověděla, že jestli to chtějí, pak k tomu mají důvody, a pokud mají důvody, pak dělají naprosto správně, že mu brání. Řekl také, že se to musí uskutečnit za poměrně choulostivých podmínek, po jisté době, že jsou komplikace a že ten pán o tom nerad mluví; „je dost unaven dělat tento sňatek, který není zrovna špatný, ale přeci... jeho výmluvou je, že tu osobu miluje, nebo to aspoň předstírá; z finančního hlediska je to docela přijatelné.“
– Ale proč tedy?
– Ach, Bože, v původu rodiny je cosi... cosi ne příliš... zkrátka z tohoto hlediska je to špatný sňatek.
Blanc dobře ví co. Jsem ráda, že to vím — to mi zabrání si na to stěžovat a prokáže mi, že vše ještě není ztraceno.
Co mi ostatně záleží na Paulu de Cassagnacovi? Nic — přinejmenším dnes. Klidně může hnít, ženit se, provádět veškerou sprostotu světa.
Ten Blanc, který se chce vydávat za mentora velkého muže, je sotva jeho Schaeppim a dělá cavyky ze všeho — jen si pomyslete, že včera říkal, apropos nevím čeho, že Paul je unaven otázkami o sňatku a že nás již nebude navštěvovat.
– On vám to řekl? zeptala se máma.
– Oh! Ne, ale...
– Nuže, řekla jsem klidně, bude to on, kdo prodělá.