❦
Úterý 23. dubna 1878
Z lítosti a ze soucitu se švédskou ženou se budu se Švédkami učit švédsky z malé knížky; půjde mi to snadno, když už umím anglicky a trochu německy. Prožila jsem štěstí Giselle a Balzarona, teď soucítím se švédskou ženou. Ale ona si to nezaslouží, nechává to tak. Já bych všechny zabila… kdybych opravdu milovala.Mardi 23 avril 1878
Můj salon osvětluje zvláštní lampa, která připomíná staré zámečky; kostra, harfa, knihy, sešity, kusy dřeva, napínací rámy, provázky, pult, zkrátka celé to čertovstvo působí naprosto podivně. Uprostřed toho všeho se procházím, zpívám, hraji, čtu… Až se usadíme ve vlastním domě, který si chceme pronajmout, začnu se zase věnovat chemii. Objevila jsem své staré sešity z chemie. Až už budu malířkou, naučím se deklamaci; mám hlas a gesta stvořené pro tragédii. Dá-li mi Bůh zdraví a čas, budu dělat všechno; už teď dělám mnoho, ale teprve začínám — za dva nebo tři roky to všechno dovedu k dokonalosti a budu s to vzbuzovat obdiv.
Mon salon est éclairé par une lampe particulière qui rappelle les vieux castels, le squelette, la harpe, les livres, les cahiers, les morceaux de bois, les chassis, les ficelles, le pupitre tout le diable enfin est d’un effet tout à fait étrange. Au milieu de tout cela je me promène, chante, joue, lis... Je vais refaire de la chimie une fois installée dans un hôtel à nous que nous voulons louer. J’ai découvert des vieux cahiers de chimie. Quand je serai déjà peintre j’apprendrai la déclamation, j’ai une voix et des gestes faits pour jouer la tragédie. Si Dieu me donne la santé et le temps je ferai de tout, je fais déjà beaucoup mais je commence seulement, dans deux ou trois ans tout cela sera perfectionné et je serai en état de me faire admirer.
Zařídila jsem si život hodný závisti. Každá chvíle je užitečně využita a vždycky mi z ní něco zůstane. Jsem šťastná, tak šťastná, že mě Popaulova svatba už tolik nemrzí. Možná to není pravda… Ale ano. Nepříjemné zprávy jsou vždycky pravdivé. To bude ale ohavnost, Pane Bože! Cítí, že stárne, a žení se, odchází jako velké zpěvačky ve chvíli, kdy se ještě bude říkat: jaká škoda!
Je me suis fait une existence digne d’envie. Chaque instant est employé utilement et il m’en restera toujours quelque chose. Je suis heureuse, si heureuse que le mariage de Popaul ne me contrarie plus autant. Ce n’est peut-être pas vrai... Oh ! si. Les nouvelles désagréables sont toujours vraies. Quelle saleté ce sera bon Dieu ! Il se sent vieillir et il se marie, il se retire comme les grandes chanteuses au moment où l’on dira encore : quel dommage !
Ta záležitost bude Paříž rozrušovat čtrnáct dní, ale bude to poslední raketa krásného ohňostroje. Právě těch čtrnácti dnů se bojím, se svou závistivou a ješitnou povahou. Jen aby neztloustl, říkala jsem, dokážu ho zase získat.
Cette affaire va troubler Paris pendant quinze jours mais ce sera la dernière fusée d’un beau feu d’artifice. Ce sont ces quinze jours que je redoute avec mon caractère envieux et vaniteux. Pourvu qu’il n’engraisse pas, disais-je, je saurai le retrouver.
Teď se to změnilo — je ztracen, chudák. Koho tedy budu hledat?? Já, jež jsem měla plán najít ho znovu později a udělat z něj vyvoleného. Hodil se mi — a obávala jsem se jediné věci: že přibere. Bude třeba najít jiného… Stejného? To je nemožné. Jsou angličtí, ruští a dokonce i francouzští velmoži — milionáři, šílenci, zábavní, originální, kteří mohou zaujmout, zbláznit, pobavit. Jsou vážní a inteligentní muži, kteří si zaslouží nejlepší city. Ale je jen jeden Paul de Cassagnac — nuže! Slyšte. Ožení-li se, nebudu ho již litovat — protože tím prokáže, že je jiný, než jsem myslela. Odpustila bych mu to jen ve svůj prospěch. Je to jako tehdy, když jsem na něj naléhala, aby mi něco řekl — zeptal se, zda ho chci přimět, aby nedostál svému slovu.
C’est changé maintenant, il est perdu pauvre garçon. Qui donc vais-je retrouver ?? Moi qui avais le projet de le retrouver plus tard et d’en faire l’élu. Il m’allait et je ne craignais qu’une chose, c’est qu’il engraissât. Il faudra en trouver un autre... Pareil ? C’est impossible. Il y a des seigneurs anglais et russes et même français millionnaires, fous, amusants, originaux qui peuvent intéresser, affoler, amuser. Il y a des hommes sérieux et intelligents qui méritent les meilleurs sentiments. Mais il n’y a qu’un Paul de Cassagnac, eh bien ! Ecoutez. S’il se marie je ne le regretterai plus parce qu’en se mariant il prouvera qu’il est autre que je le croyais. Je ne lui aurais pardonné cela qu’en ma faveur. C’est comme un jour que je le pressais de me dire quelque chose il me demanda si je voulais le pousser à manquer à sa parole.
„Ale ano,“ řekla jsem, „jde-li to v můj prospěch.“
- Mais oui, dis-je, si c’est à mon profit.
Před časem jsem nechápala, co to je svrchovanost inteligence — považovala jsem Antonelliho za duchaplného muže, a vskutku — pro mladého světáka není hloupý. Je to jako salonní zpěvačka srovnávaná s Patti1.
Il y a quelque temps je ne comprenais pas ce que c’était que la souveraineté de l’intelligence; je croyais Antonelli un homme d’esprit et en effet pour un jeune homme du monde il n’est pas bête. C’est comme une chanteuse de salon comparée à la Patti.
Věřili byste — před pobytem v Paříži jsem neznala nic z velké intelektuální výhně světa; ne všechny slavné osobnosti stojí za to. Malíři mohou být jak hloupí, tak nudní. Vědci jsou příliš pohrouženi do sebe, básníci mají často špinavé prádlo, herci… fuj! Autoři… mají půvab jen ve svých spisech… říká se, že Alexandre Dumas ho měl i jinde… byla jsem do něj zpětně poblázněná.
Le croiriez-vous avant de demeurer à Paris je ne connaissais rien de la grande fournaise intellectuelle du monde; toutes les célébrités ne sont pas à prendre. Les peintres peuvent être et bêtes et ennuyeux. Les savants sont trop absorbés, les poètes ont souvent du linge pas propre, les acteurs... fi ! les auteurs.. n’ont de charme que dans leurs écrits... ont dit qu’Alexandre Dumas en avait ailleurs... j’en ai été entichée rétrospectivement.
Zbláznila bych se do Mirabeaua2 nebo do krále — protože je to král; ale prostý smrtelník, jenž se povznese a vyroste svou vůlí a zásluhami, se rovná králi — zvlášť není-li synem ševce a může-li ukázat nějaké pergameny. Řeknou, že je to hloupé — ale ne, ujišťuji vás, je to ohromné, a nikdo se nemůže vyhnout prestiži „těchto starých idejí“, jež jsou věčné, a proto nemohou být ani nové, ani staré.
J’aurais été folle de Mirabeau ou d’un roi parce que c’est un roi, mais un simple mortel qui s’élève et grandit par sa volonté et son mérite est l’égal d’un roi surtout lorsqu’il n’est pas fils d’un cordonnier et peut montrer quelques parchemins. On dira que c’est bête mais non je vous assure que c’est énorme et personne ne peut se dérober au prestige de « ces vieilles idées » qui sont éternelles et par conséquent ne peuvent être ni neuves ni vieilles.
Teď, moji drazí přátelé, víte, v jaké úctě jsem chovala muže, jenž se chystá koupat v domácím louhu — doufám, že mu přiznáte, co mu patří, protože o mém géniu nepochybujete.
Maintenant mes chers amis vous savez en quelle estime je tenais l’homme qui va prendre un bain dans de la lessive domestique, j’espère que vous lui rendrez justice car vous ne doutez pas de mon génie.
Politik, tribun, zastánce věci, ideje, vůdce strany stále mocné — ať si říkají, co chtějí. To je jakási všeobecná sláva, jež tkví celá v něm a šíří se na vše. oč je to více skvělé, byť frivolnější, než zvláštní talent, jenž pracoval na jedné věci, přilnul k jednomu předmětu — jenž je snad větší, ale je dostupný jen lidem jisté inteligence — ano, zatímco onen je dostupný všem, od nosičů na nádražích až po veliké krále tohoto světa. Kdybych jen mohla napsat, co si myslím. Vyjadřuji se špatně, a to mě mrzí kvůli tomu, co chci říci.
Un homme politique, un tribun, le soutien d’une cause, d’une idée, le chef d’un parti puissant encore quoiqu’on dise. C’est une espèce de gloire universelle qui est toute en lui et qui s’étend à tout. combien c’est plus brillant quoique plus frivole qu’un talent spécial qui a travaillé une chose qui s’est attaché à un objet, qui est plus grand peut-être mais qui n’est à la portée que des gens d’une certaine intelligence, oui tandis que l’autre est à la portée de tout le monde, depuis les portefaix de chemin de fer jusqu’aux grands rois de ce monde. Que ne puis-je écrire ce que je pense. Je m’exprime mal et cela me fait de la peine pour ce que je veux dire.
Ale předpokládám, že jsou lidé, kteří totéž řekli již lépe a správněji.
Mais je suppose qu’il y a des gens qui ont déjà dit la même chose mais mieux et plus correctement.
Kdybych jen mohla číst… ale to mi ničí zrak pro kreslení. Jedenáct hodin — jdu spát, klidná, spokojená, královna.
Si je pouvais seulement lire... mais cela me détruit la vue pour le dessin. Onze heures je vais me coucher, calme, contente, reine.
napříč stránkou
1880. Otupělá.
en travers 1880. Engourdie.
Poznámky
Pozn. překl.: Adelina Patti (1843–1919) — jedna z největších sopranistek 19. století, v době Mariina psaní na vrcholu slávy; pro Marii ztělesňuje absolutní měřítko hudebního génia. ↩
Pozn. překl.: Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau (1749–1791) — slavný francouzský řečník a politik Revoluce, proslulý bouřlivým osobním životem i politickým géniem. ↩