❦
Sobota 20. dubna 1878
Včera večer, když jsem ukládala tento sešit, otevřela jsem dvaašedesátý a přečetla několik stránek, až jsem nakonec narazila na Antonelliho dopis. Dlouho jsem nad tím snila a usmívala se a zase snila. Šla jsem spát pozdě, ale není to ztracený čas; takové ztracené chvíle člověk nemá, kdy se mu zachce, má je jen, dokud je mladý; je třeba jich využít, vážit si jich a těšit se z nich jako ze všeho, co nám Bůh dává.Samedi 20 avril 1878
Mladí si neumějí svého mládí vážit, ale já jsem jako stařena, která ví, jakou cenu to všechno má, a nechce přijít o jediný požitek.
Les jeunes ne savent pas s’apprécier, mais moi je suis comme une vieille qui sait ce que tout cela vaut et qui ne veut perdre aucune jouissance.
Robert-Fleury mi zabránil vyzpovídat se před mší, takže se přijímání odkládá na zítra. Zpověď byla svérázná, tady je:
A cause de Robert-Fleury, je n’ai pas pu me confesser avant la messe ce qui fait remettre la communion à demain. La confession a été originale, la voici:
„Nějaký hřích přece máte,“ řekl kněz po obvyklé modlitbě, „nepropadáte lenosti?“
Vous n’êtes pas sans quelque péché, dit le prêtre après la prière d’usage, n’êtes-vous pas sujette à la paresse ?
„Nikdy.“
Jamais.
„Pýše?“
A l’orgueil ?
„Vždycky.“
Toujours.
„Nedržíte půst?“
Vous ne faites pas maigre ?
„Nikdy.“
Jamais.
„Urazila jste někoho?“
Vous avez offensé quelqu’un ?
„Myslím, že ne, ale je to možné. Spousta drobností, otče, nic vážného.“
Je ne crois pas, mais cela se peut. Beaucoup de petites choses mon père, rien de grave.
„Nuže, ať vám Bůh odpustí, má dcero. Atd. Atd.“
Que Dieu vous pardonne alors ma fille. Etc. Etc.
Nohy jsou hotové, jsou příšerné. Hledáme byt; jsem hrozně unavená z toho, jak jsem vyšlapala dvacet různých schodišť, a teď mě bolí hlava a hledám pro to mravní příčiny, ale žádné nenacházím.
Les pieds sont finis, ils sont atroces. Nous cherchons un apport, je suis très fatiguée d’avoir monté vingt escaliers différents et me voilà avec un mal de tête auquel je cherche des causes morales mais n’en trouve pas.
„Hrom do toho! To má ale trému, že přijde zrovna na Bílou sobotu,“ řekla Rosalie, když přišel Multedo.
Sacré-non ! en a-t-il un trac pour venir le Samedi saint - voilà ce qu’a dit Rosalie quand est arrivé Multedo.
Madame de Fayet byla v salonu, já u sebe a neoblečená. Oblékla jsem se, a tu přišli d’Alt a Goldsmid.
Madame de Fayet était au salon, moi chez moi et sans robe. Je me suis habillée et alors sont arrivés d’Alt et Goldsmid.
Nikdy jsem se necítila tak volně jako v posledních dnech. Dřív by mi všechny ty kočáry před Palácem průmyslu, kde se teď konají jezdecké závody, vnukly chuť jet tam a vidět všechen ten svět; a odtud už jen krok k závisti, k pláči, ke vzteku. Teď, jakmile se takový pocit ozve, postavím proti němu úvahy tak pádné, že před nimi nemůže obstát, a zachovám si svou netečnost. Dřív bych se kvůli Cassagnacovi červenala, bylo by mi trapné o něm mluvit, protože mě opustil (máma už začínala nasazovat ten výraz, který znamená, že je taktní a ničeho si nevšímá) — teď o něm mluvím, když se naskytne příležitost, bez strojenosti, a neříkám o sobě, že jsem do něj blázen, ani že se mi zhnusil. A tak je to se vším. Jsem duchapřítomná, dokázala jsem to dnes večer, když jsem konverzovala a nežertovala; jsem klidná a nebojím se naprosto ničeho, ani v duchu, ani tělesně… Stalo se mi, jak víte, že jsem se dvakrát vracela sama z plesu v Opeře, jednou v pět, podruhé v šest ráno, v drožce. Často říkám: měla jsem příšerný strach jít tam nebo udělat tohle. To je přehánění, společné skoro všem lidem, a nic neznamená. Těší mě, že si zvykám mluvit se všemi; to je nutné, chce-li člověk mít pořádný salon. Dřív jsem si vybrala jednoho a ostatní jsem nechávala stranou, nebo skoro.
Jamais je ne me suis sentie si à l’aise que depuis quelques jours. Avant, toutes ces voitures devant le palais de l’industrie où il y a à présent le concours hippique, m’auraient donné envie d’y aller, de voir tout ce monde; de là à envier, à pleurer, à rager. A présent aussitôt que pareil sentiment se présente je lui oppose des raisonnements, si serrés qu’il n’y a pas moyen d’y tenir et que je garde mon impassibilité. Avant j’aurais rougi pour Cassagnac, me serais [sentie] gênée d’en parler parce qu’il m’a abandonnée (maman commençait déjà à prendre cet air qui veut dire qu’elle est délicate et ne s’aperçoit de rien) à présent j’en parle lorsque l’occasion se présente, sans affectation, et ne me dis ni folle ni dégoûtée de lui. Et c’est la même chose pour tout. Mon esprit est présent, je l’ai prouvé ce soir en causant et en ne blaguant pas, je suis calme et n’ai absolument peur de rien, au moral comme au physique... Il m’est arrivé, vous le savez, de rentrer deux fois tantôt à cinq, tantôt à six heures du matin seule du bal de l’Opéra, en fiacre. Souvent il m’arrive de dire: j’avais une peur atroce d’aller là ou de faire ceci. C’est une exagération de langage qui est commune à presque tout le monde et qui ne veut rien dire. Ce qui me fait plaisir c’est que je prends l’habitude de causer avec tout le monde, c’est nécessaire si l’on veut avoir un salon convenable. Avant j’en prenais un et je laissais là les autres ou à peu près.
Pokud jde o Multeda, neřekla jsem mu ani slovo mezi čtyřma očima; byl zahrnut mezi ostatní, a aby si nic nenamlouval, litovala jsem nahlas, že jsem ho onehdy v Louvru nemohla představit Schaeppi. Odešel brzy; vůbec neměl přijít, už před týdnem říkal, že má jakousi rodinnou slavnost. vyhýbám se mu, snaží se mi odporovat, ale já se hned postavím na jeho stranu, kde stojí.
Quant à Multedo je ne lui ai pas dit un mot à part, il a été compris, avec le reste et pour qu’il ne s’exagère rien j’ai regretté tout haut de n’avoir pas pu le présenter à Schaeppi l’autre jour au Louvre. Il est parti de bonne heure, il ne devait pas du tout venir il l’a dit il y a une semaine qu’il avait je ne sais quelle fête de famille. je l’évite, il tâche de me contrarier mais je me mets aussitôt de son côté où il est.
Moje chování ho dráždí a často se mi snaží odporovat, ale já se místo hádky hned přikloním k jeho názoru, což ho rozčiluje a mě rozesmívá.
Ma conduite l’irrite et souvent il tâche de me contrarier mais aussitôt au lieu de discuter je me range à son avis ce qui l’agace et me fait rire.
Víte co, ten darebák Cassagnac… Víte, že z úcty k němu jsem definitivně bonapartistka, ale jen kvůli němu. Takže ten darebák Cassagnac by měl jednou v sobotu přijít. Opravdu, je to k smíchu.
Dites donc, cette canaille de Cassagnac... Vous savez que par vénération pour lui je suis définitivement bonapartiste, mais rien qu’à cause lui. Donc cette canaille de Cassagnac devrait bien venir un samedi. Vraiment c’est ridicule.