❦
Neděle 14. dubna 1878
Šly jsme v černém do kostela — využívám tento týden, kdy Schaeppi konečně domaluje mé portréty, abych vykonala pobožnosti. Pak jdu s Marií do Madeleine, odkud přivážíme Mouzayovou. Ta mi říká, že se míjím se svou pravou rolí — a Cassagnac také — že dělám hlouposti a že mě nebere vážně; že vůbec nenaplňuji podmínky programu, který mu představila; zkrátka že se topím ve zbytečnostech, zatímco bych mohla hrát všechny myslitelné role — být madame Récamier1 — ba i více! Ale je to tak — jsem zcela jejího názoru — říkám jí to; oblékám se před ní — jsem připravena k… zkrátka za dvě hodiny projdu všemi výšinami a natolik si zpustoším ducha, že nevím vůbec ani kde, ani jak stojím. Pan d’Alt odsud právě odešel. Pan Multedo zrovna vešel.Dimanche 14 avril 1878 Nous sommes allées en noir, à l’église, je profite de cette semaine où Schaeppi va enfin finir mes portraits, pour faire mes dévotions. Et puis je vais avec Marie à la Madeleine d’où nous ramenons Mouzay. Elle me dit que je suis à côté de mon vrai rôle et Cassagnac aussi, que je fais des bêtises, et qu’il ne me prend pas au sérieux, que je ne remplis pas du tout les conditions du programme qu’elle lui avait présenté, bref que je me noie dans les inutilités tandis que je pourrais jouer tous les rôles imaginables, être une Mme Récamier enfin, être mieux ! Mais c’est que je suis bien de son avis, je le lui dis, je fais ma toilette devant elle, je suis prête à ... enfin en deux heures je passe par toutes les hauteurs, et me ravage tellement l’esprit que me voilà tout à fait je ne sais où et comment. M. d’Alt sort d’ici. M. Multedo vient d’entrer.
Pak páni de Plancy a Goldsmid. Multedo se začal dvořit Dině — v naději, že si ho jako včera a jako dřív půjdu přivlastnit. Ale nechala jsem ho — byl tu Plancy, jenž je stejně dobrý jako on — takže když viděl, že se na něj ani nepodívám, rozhovor zvadl, pak skončil a stal se pro oba tíživým a nudným — zatímco jsem se bavila s ostatními a sledovala koutkem oka fáze, jimiž procházel ten proklatý poslanec a ubohá Dina, jež se uvnitř smála. Zkrátka — odešel s úsměvem na rtech a sklopenýma očima — znáte ten zmatený, rozpačitý, žalostný úsměv…
Puis MM. de Plancy et Goldsmid. Multedo a commencé par faire la cour à Dina espérant que j’irai comme hier et comme avant le prendre, mais je l’ai laissé puisqu’il y avait Plancy qui est aussi bien que lui, de sorte que voyant que je ne le regardais même pas, la conversation s’alanguit et finit par finir et par devenir pesante et ennuyeuse à tous les deux pendant que je m’amusais avec les autres en remarquant du coin de l’œil les phases par lesquelles passaient le fichu député et la pauvre Dina qui en riait en dedans. Bref il est parti le sourire aux lèvres et les yeux baissés, vous savez bien ce sourire confus, gêné, pitoyable...
Ponížila jsem ho ve svých očích… utěší se za svých dvacet jedna dní vojenské služby. Neberu si servítky. A politický salón Mouzayové… To mi rozvrací ducha a dává mi horečku. To jsem tedy dobrá!… Kdyby se to uskutečnilo, neměla bych už co si přát — a to by nebylo přirozené. Mohlo to být snadno, navzdory všemu. Kdyby mě Cassagnac viděl očima druhého — ano — ale tak to je! Celý den jsem měla chuť ukázat se Cassagnacovi — byla jsem hezká v černém, pro Cassagnaca — dopustila jsem se té zbabělosti, že jsem šla do Madeleine, a dopustila bych se i té, že bych se šla pěšky projít po Champs-Élysées, kdyby ti lidé nepřišli… A jakmile odešli — Dina, Marie a já, sedíce u okna-balkónu, při poetickém měsíčním svitu, pustily jsme se do jejich rozebírání tak chladně, tak cynicky… Nechme toho — můj politický salón…
Je l’ai humilié à mes yeux... il se consolera pendant ses vingt-et-un jours de service militaire. Je n’y vais pas de main morte. Et le salon politique de Mouzay... C’est que cela me bouleverse l’esprit et me donne la fièvre. Je suis bonne !... Si cela se faisait je n’aurais plus rien à désirer et ce ne serait pas naturel. Cela aurait pû être facilement, malgré tout. Si Cassagnac me voyait avec les yeux de l’autre., oui , mais voilà ! J’avais envie de me faire voir à Cassagnac toute la journée, j’étais gentille en noir, à Cassagnac, j’ai commis la lâcheté d’aller à la Madeleine j’aurais commis celle de me promener à pied dans les Champs-Elysées si tous ces gens n’étaient venus... et une fois partis, Dîna, Marie et moi, assises auprès d’une croisée-balcon, par un lever de lune tout poétique, nous nous sommes mises à les éplucher si froidement, si cyniquement... c’est égal, mon salon politique....
Můj Císaři! Tady je to na místě říct.
Mon Empereur ! c’est le cas de le dire.
Večer přišel Blanc — Blanc proměněný, omladlý, oprášený — co dokáže smíření! Nemluví o ničem jiném — před osmi dny o něm mluvil jen ve zlém.
Blanc est venu le soir, Blanc transformé, rajeuni, retapé, ce que c’est que la réconciliation. Il ne fait qu’en parler, il y a huit jours il n’en disait que du mal.
Pomyslete — jaká hrůza! Cassagnac má dost své maďarské ženy a chce se oženit! K tomu Dina o sobě prohlašuje, že je do něho zblázněná, a mluvíme o tom. Blanc tvrdí, že povahy jako Popaul a já by tvořily ideální svazek — nebo by si házely karafy a sklenice po hlavě.
Pensez-donc quelle horreur ! Cassagnac a assez de sa femme hongroise et désire se marier ! A ce propos Dina se dit folle de lui et nous en causons. Blanc prétend que les caractères comme Popaul et moi feraient une union idéale ou bien se jetteraient les carafes et les verres à la tête.
Ideální svazek… ne — neboť bych z něho měla takový strach, že… bych udělala ze své kůže koberec pod jeho nohy.
Union idéale... non, car j’en aurais si peur que... que je ferais de ma peau un tapis pour ses pieds.
Nedokáži dobře soudit o ničem — nevím, zda bych nelhala, kdybych říkala, že se ve mně odehrává něco zvláštního — abych použila odborného výrazu pro podobné okolnosti. Kdybych byla bohatá!!!! Apropos bohatství — dovedete si představit Paula de Cassagnaca, toho jakéhosi velkého muže, jak shání věno?! Kdyby k tomu došlo — člověk by si musel zoufat nad celým světem! Ale to by bylo hnusné, hrůzné! Muž jako on by se neměl ženit. Mluvila jsem před Blancem bez zábran — oznámila a opakovala jsem, že nejsem již žena a že na vše pohlížím z výšky hory. To je pravda — nu tak!!
Je ne puis bien juger de rien, je ne sais si [je] ne mentirais pas en disant qu’il se passe en moi quelque chose d’étrange pour employer le terme technique dans des circonstances analogues. Si j’étais riche !!!! A propos de richesses voyez-vous Paul de Cassagnac, cet espèce de grand homme, chercher une dot ?! Si cela arrivait ce serait à désespérer du monde entier ! Mais ce serait hideux, horrible ! Un homme comme lui ne doit pas se marier. J’ai parlé devant Blanc, sans me gêner ayant annoncé et répété que je n’étais plus femme et que je regardais tout cela du haut de la montagne. C’est la vérité, allons donc !!
Víte… jsou myšlenky, které teď nepřiznávám.
Vous savez... il y a des pensées que je n’avoue pas à présent.
To znamená — je tu Cassagnac. napříč stránkou Až příliš. A byla bych měla Cassagnaca. 1880
C’est-à-dire il y a Cassagnac. en travers Que trop. Et j’aurais eu Cassagnac. 1880
Chudák dědeček — zajímá se o vše a tolik trpí tím, že nemůže mluvit. Nejlépe ze všech uhodnu, co chce říct — byl dnes večer tak šťastný; četla jsem mu noviny a všechny jsme si povídaly v jeho pokoji. Pro mě to bylo smutkem, radostí, pohnutím.
Pauvre grand-papa, il prend intérêt à tout, et souffre tant de ne pouvoir parler. Je le devine la mieux, il était si heureux ce soir, je lui ai lu les journaux et nous avons toutes causé dans sa chambre. C’était pour moi une peine, une joie, un attendrissement.
A nyní — moje rozmrzelost, moje zuřivost, moje zoufalství nemají výrazu v lidském jazyce!! Kdybych kreslila od patnácti let — byla bych již slavná!!!
Et maintenant mon dépit, ma rage, mon désespoir n’ont pas d’expression dans la langue humaine !! Si j’avais dessiné depuis l’âge de quinze ans je serais déjà célèbre !!!
Chápete?!!
Comprenez-vous ?!!
Poznámky
Pozn. překl.: Madame Récamier (1777–1849) — slavná pařížská saloniérka, vzor společenského vlivu. ↩