Středa 10. dubna 1878

V jednu hodinu, když jsem se vracela do ateliéru, potkala jsem na bulváru Paula de Cassagnaca. Jela jsem v kupé a oblečená jako Švýcarka — abych to řekla nelichotivě. Zpočátku mě nepoznal a vzal mě za ženu okouzlenou jeho krásným zjevem; bedlivě nahlížel do kočáru. Dala jsem vůz obrátit a kočímu řekla, ať zastaví u „toho tlustého pána“. Faktem je, že vypadal hodně vykrmeně a vůbec ne jako krásný ideál.
Povídali jsme si pár minut — v několika slovech mi řekl to, co si přečtete v „Le Pays“ ze čtvrtku 11. dubna, který pro vás uchovávám.
Zde je Cassagnacův článek:
Nebyl jsem včera v Paříži, a bylo pro mě tedy obtížné odpovědět sám na tuto otázku listu La France:
Šestý sloupec první strany listu Le Pays z 11. dubna 1878: začátek článku Paula de Cassagnaca o zvolení pana Genta, „Nebyl jsem včera v Paříži…“
Le Pays, 11. dubna 1878, s. 1 — článek Paula de Cassagnaca (začátek) gallica.bnf.fr / BnF
Dolní část šestého sloupce první strany listu Le Pays z 11. dubna 1878: pokračování článku Paula de Cassagnaca s citací z listu La France
Le Pays, 11. dubna 1878, s. 1 — článek Paula de Cassagnaca (pokračování) gallica.bnf.fr / BnF
Horní část prvního sloupce druhé strany listu Le Pays z 11. dubna 1878: konec článku Paula de Cassagnaca, podepsaného P. de C.
Le Pays, 11. dubna 1878, s. 2 — konec článku Paula de Cassagnaca, podepsaného P. de C. gallica.bnf.fr / BnF
Jaké bude stanovisko pana Paula de Cassagnaca — poraženého v Auch v osobě svého kandidáta pana Peyrusse — vůči svému kolegovi panu Alphonse Gentovi, jenž zvítězil v Orange většinou 2 000 hlasů nad panem markýzem de Biliotti?
Byl jsem poražen — to je pravda — avšak po třech zneplatněních a šesti hlasováních, v nichž jsem pětkrát zvítězil.
Existuje-li čestná porážka, pak je to tato — tím spíše, že většina pana Peyrusse byla malá a pohybovala se mezi padesáti a šesti sty hlasy nanejvýše.
Ale to nic nemění na mém postoji vůči panu Gentovi.
Stále si myslím, že je špatné být milencem vlastní sestry — a to, že to voliči z Vaucluse považují za zcela přirozené, ještě není důvod, abych měnil svůj vkus v rodinných věcech.
Voliči mohou jmenovat poslance — ale nejsou s to změnit lidské zákony a prohlásit incestní cizoložství za znamenitost.
Mohly by tudy projít všechny lístky z urny, a tu poskvrnu by to nesmylo — jak by řekl Musset.
Pan Gent zvolený poslancem zůstává tím panem Gentem, jejž jsme znali — a jeho úspěch nijak nemění naše city vůči němu. Prokazuje nanejvýše, že jeho voliči mají v otázkách morálky jiné názory než my — a to je vše!
Náš přítel Albert Rogat včera odpověděl listu La France.
Jedna otázka vyvolává druhou.
Jaké bude stanovisko republikánské většiny ve Sněmovně, která zaštítila kolegu a dokázala si ho přibrat do svých řad, ačkoli ví — o tom nelze pochybovat — že se dopustil incestního cizoložství?
Dnes ráno La France odpovídá: „Ačkoli pan Alphonse Gent zvítězil o více než 1 700 hlasů nad svým konkurentem markýzem de Biliotti — a všeobecné volební právo tak svrchovaně promluvilo — dopouští se Le Pays nemístnosti a neprozíravosti, když vytrvává ve své válce beztrestnosti proti poslanci z Orange.
Dnes jsou páni Alphonse Gent a Paul de Cassagnac oba členy téhož shromáždění — Le Pays tedy nevidí, že neustávající urážky, za něž jeho ředitel odmítl dát satisfakci zbraněmi, vystavují poslance za Gers nebezpečí, že se s ním poslanec za Vaucluse střetne a řekne mu: „Jeden z nás dvou je v této síni navíc… Máte na výběr — buď odejít, nebo sám sebe usvědčit ze lži.“ Především — nezačali jsme my. Jmenování pana Genta bylo použito jako argument proti nám.
Le Pays prostě odpověděl, že argument je hloupý.
Trvali na svém, Le Pays trval na svém.
La France připomíná, že jsme panu Gentovi odmítli satisfakci zbraněmi.
K čemu by to bylo?
Domnívá se snad La France, že souboj je od toho, aby chránil špinavosti a prasárny a bránil tomu, aby byly pranýřovány?
Buď Gazette des Tribunaux řekla pravdu, nebo lhala.
Řekla-li pravdu — lze mít s panem Gentem záležitost cti?
Lhala-li — ať nám to dokáží, a velmi rádi se omluvíme.
Co se týče střetu, jenž La France panu Gentovi nerozumně radí — čekáme na něj se skeptickou zvědavostí, pamětliví, že plukovník Tallandier svému švagrovi zlomil pouze ruku — takže nám zbývá rozbít všechno ostatní, kdyby nám tu nutnost uložila potřeba oprávněné sebeobrany. P. de C.
Třásla jsem se jako list, když jsem ho viděla přibližovat se ke kočáru; bylo to, jako bych měla padesát tisíc věcí, co si vůči němu vyčítat — pak jsem při mluvení trochu zapomněla na ten strach. Je tu od dnešního rána, od osmi. Jsem úplně zničený!
Faktem je, že vypadal hodně sešle. Není divu — já, jež nejsem ani muž, ani Francouzka, jsem byla zvláštně překvapena volbou pana Genta. Je to špinavost i pro republikány samé. Člověk může být republikánem, ale čistěji. A pak a především — šest hlasování pro pana Peyrusse. Inu! Nic z toho nebrání tomu, aby měl můj drahý velký muž kůži na krku ve špatném stavu. Doufám, že pařížský vzduch a péče jeho drahé švédské ženy to vše napraví. Přišla jsem do ateliéru celá usměvavá — pomyslete — myslela jsem na to právě ve chvíli, kdy jsem ho potkala.
Druhá hodina anatomie. Pan Angé mě bezpochyby respektuje — oslovuje především mě a mně dává tabule, kosti atd.
Berthe, jež šla na procházku se sestrou a Dinou, uprchla s Lancasterem. Vstoupila do obchodu s prosbou, aby na ni čekaly — a proklouzla jinými dveřmi.
Předvídala jsem to — ten odpudivý člověk ji musel pošpinit.
Paní Yorková, jež byla zasvěcena a pozvala Dinu jen proto, aby měla svědka své domnělé nevinnosti, je malá žena — v jádru snad počestná, ale na povrchu zhýralá a nemá o nic víc zásad než milenců. Ona a jejich starší sestra — slečna dobře vychovaná a slušná, žena se srdcem — přispěchaly sem kolem šesti hodin uklidnit Dinu jménem madame Boyd a poprosit nás, abychom záležitost zamlčely.
Nepředpokládám, že je příjemné shledat se s tím bezelstným dítětem až druhý den… Jen aby teď svolil, že si ji vezme. Říkám vám — je to špatný člověk! Viděla jsem ho jen jednou — je to špatný člověk.
Ať dívka padne — ale co nesnáším, jsou její žaloby, její slzy poté. Buď se zdržte — nebo přijměte situaci upřímně a nestěžujte si. To je nízké, to je nečisté, to je odpudivé! Nemiluje vás dost na to, aby si vás vzal — a odvážíte-li se ho milovat, vědouc to, není to láska, ale bestialita. [Zrušená slova] Láska odolá zapomnění, zradě — ale její jemnost, její božskost nemůže odolat tomu druhu nedokončeného, žalostného, nízkého citu, jaký k vám ten muž chová.
Šla jsem navštívit Mouzayovou dřív, než se jí sešli hosté — přijímá ve středu. Chovám se skutečně jako Cassagnac — dělá pro mě vše a já jí neprokazuji ani zdvořilosti. Bylo třeba jít — šla jsem. Jaké srdečné přijetí — ty výtečné bytosti mě berou vážně, věří, že jsem skutečně něco nadřazeného. Snědla jsem u nich tabulku čokolády a přečetla jim článek z „Le Pays“.
Můj pondělní postřeh o Multedově nose je správný. Navíc musí mít hrozný charakter.

Poznámky

Le Pays, čtvrtek 11. dubna 1878, s. 1–2 — číst číslo na Gallice (BnF). Článek podepsaný P. de C. (Paul de Cassagnac) odpovídá listu La France ve věci zvolení Alphonse Genta poslancem za Orange. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 1, sl. 6); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „il m’était difficile de répondre à cette question de la France.“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 1, sl. 6); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „le marquis de Bilioni“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 1, sl. 6); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „six cent voix“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 1, sl. 6); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „le M. Gent que nous connaissons“ a „en matière de morale et voilà tout.“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 1, sl. 6); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „Une question en appel une autre“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 1, sl. 6); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „l’impudence de persister“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 1, sl. 6, a s. 2, sl. 1); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „font tous deux partie“, „le Pays ne voit donc pas que le député du Gers à ce que…“ (chybějí slova „la persistance des injures dont son directeur a refusé réparation par les armes expose“, takže věta zůstává neúplná) a „ou de donner à vous-même un démenti“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 2, sl. 1); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „On a insisté !“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 2, sl. 1); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) končí větu bez tečky. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 2, sl. 1); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „qu’on les flétrisse !“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 2, sl. 1); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „Si elle a menti qu’on nous le prouve, et nous ferons des excuses bien volontiers ?“. ↩
Opraveno podle Le Pays (11. dubna 1878, s. 2, sl. 1); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „la légitime défence“ a podpis „P.de G“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“. ↩