Středa 16. ledna 1878

Berthe šla se mnou do ateliéru; chce — a její matka o to žádá mámu — abych s nimi chodila do společnosti.
Cassagnac neodpověděl ve Figaru. Tady je, co mu znovu píšeme:
Opsaný dopisLettre anonyme des « cinq femmes » à Paul de Cassagnac, 16 janvier 1878
Chápeme, že se vám publicita příčí. Čekáme tedy na odpověď přes poštovní úřad u Madeleine, adresovanou na následující iniciály: S.M.N.F.
Odpověděla jsem Marcuardovi
Paříž, avenue de l’Alma č. 67. Panu de M...
Spěchám, drahý pane, rozptýlit vaše oprávněné obavy; koláče přišly — jsou nádherné a děkujeme vám za ně; jsou tak krásné, že je člověk v pokušení dát je zarámovat.
Přihodilo se nám veliké neštěstí: náš drahý doktor Wolitski [Walitský], kterého jste u nás viděl, zemřel minulý pátek ve dvě hodiny v noci. Byl nejlepším přítelem celé naší rodiny, kmotřencem dědečkovým — viděl nás všechny vyrůstat; domyslíte se sám, jaká je to nenahraditelná ztráta. Přátelé jako on jsou tak vzácní — abych neřekla, že se už žádní nenajdou. Dědeček sám, nemocný, jak víte, plakal celý den a je dosud velmi smutný. Ale nechci vás zatěžovat tak temnými věcmi.
Ptáte se mě, zda neváhám mezi láskou k umění a láskou ke krásné přírodě. Neváhám — miluji obojí stejně; ale krásná příroda poskytuje téměř úplné potěšení jen tehdy, když člověk ví, že sám něčím je, když vládne silou umění — a to je síla velmi, velmi veliká.
Je tu jedna osoba, která chce vědět vše zlé, co se říká o jistém panu L[ancasterovi]. Neznáte ho?
Víte, že kněžna S[ouvoroffová] odplula do Ameriky, kde se prý chce provdat. To by byl neobyčejný konec.
Jste šťasten — dost šťasten — že jedete do Říma! Závidím vám a přiznávám to, ačkoli závist je nízkost.
Vyprávějte mi, co jste viděl na pohřbu krále — a vše ostatní. Buďte laskavý a napište mi všechny myslitelné novinky i staronovinky... Budu to číst u stolu, neboť jedině tam jsem volná.
Posílají vám tisíc laskavých pozdravů. Bude tam karneval?
Dům je tak prázdný. Jsou tu jen čtyři ženy a dědeček ve svém pokoji.
Nemohu uvěřit, že Walitský zemřel. Byl by to tak velký, tak hluboký žal.
A přece jsem ho viděla mrtvého.

Poznámky

Pozn. překl.: Tištěné vydání uvádí zdroj tohoto dopisu: Lettres de Marie Bashkirtseff (Fasquelle Éditeurs, 1892), s. 89–91 (Mon Journal, t. 11, s. 105, pozn. 6). ↩