Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 17. listopadu 1877

Pan Robert-Fleury byl nespokojen s nedostatkem podoby — jenže podobu zachycuji dobře a kvality, jež má člověk, se neztrácejí, takže se tím neznepokojuji. Přesto — je to pravda, není to příliš podobné!... Tentokrát. Napravím to.
Soutěž byla rozsouzena. Osmnáct soutěžících, jsem třináctá. Je tedy pět za mnou. To není zlé. Polka je první — to není spravedlivé. Dostala jsem pochvaly za své akty.
Koupila jsem si svalové studie, anatomie, kostry — a celou noc se mi zdálo, že mi přinášejí mrtvoly k pitvě.
Co chcete — pro psaní jsem otupělá, mé ruce neumějí nic jiného než kreslit a brnkat na harfu.
Přesto je to... absurdní, že Breslauová kreslí lépe než já.
Můj náčrt byl nejpropracovanější.
– Tohle všechno za hodinu! vykřikl pan Robert-Fleury — ona musí být jako posedlá!
A pak musím oznámit, že Julian a ostatní řekli v ateliéru pánů, že nemám ani ruku, ani způsob, ani sklony ženy — a že by rádi věděli, po kom v rodině to jde, tolik talentu a síly, ba i hrubé živelnosti v kresbě a odvahy v práci. Přesto — je to absurdní, že ještě neumím dělat kompozice!
Neumím rozestavit své postavy pevně, zkusila jsem nakreslit scénu z ateliéru. No — nic se nedrží, nevypadá to jako nic. Je pravda, že to dělám čistě de chic, z fantazie, a nikdy jsem si nevšímala, jak se pohybují moji panáci... Ne... to je strašné! Génius jako já by to měl umět bez dívání a bez vědění...