Neděle 30. září 1877

Jak asi musí být šťastni — Giselle a Balsorano.
Znovu jsem se oblékla do bílého. Šaty z velmi silného žebrovaného sukna, bílého, ale velmi tmavého odstínu — zcela hladké — a co je na nich úžasné: Worth mi ušil živůtek, který dokonale přiléhá a přitom nemá ani jediný záševek ani šev na ramenou. Zapíná se vpředu a přesně uprostřed je stažen stuhou na úrovni prsou, takže po každé straně vznikají tři záhyby. Je to tak prosté a tak přirozené, že nechápu, jak jsem mohla nosit cokoli jiného. Všechny šaty si napříště nechám šít takhle a tomuto živůtku říkám Violette.
Ten výborný Torlonia nás potká na schodech. Říká, že ta Melissanova Američanka je pouhý přelud. Žádá o dovolení navštívit nás a já mu povídám, že jsme si vzali byt na Champs-Élysées 71, v prvním patře. Což je pravda.
Jedeme na dostihy, kde znovu vidíme ten černý vous a jeho přítele. Nehnou se ode mě. Ve výtahu a všude. Od rána do večera.
Jsem v bílém a nevečeřím u table d’hôte.
Soria se se mnou loučí, a dost zachmuřeně, přiznám se; vypadá smutně. Člověk by řekl, že ho nějaká žena podvedla — anebo ho snad jen bolí hlava.
Bylo tam mnoho dam v bílém, slušných žen i mladých dívek, takže jsem nijak nevyčnívala, ale lidé se na mě dívali — a to poprvé od té doby, co jsem v Paříži. Znovu totiž hezknu; začalo to předevčírem.
Snáším život trpělivě, jenom odcházím brzy domů a nechávám ostatní s Altamurou a hrabětem Gaetanim d’Aragona atd. atd. atd. Je to Neapolitánec, s nímž jsme se seznámili před šesti lety v Badenu.
Představili mi také jednoho malého atašé portugalského vyslanectví ve Vídni. Jméno nekonečné jako Gaetani.
Paní Batourinová mi píše, aby mi poděkovala, že jsem jí nechala poslat různé věci, jejichž nákupem mě pověřila.
Lautrec pořád píše. Anitchkoffovi. Zkrátka to všechno jde dobře.
Mám o Neapoli spoustu nápadů, ale nebudu o nich mluvit, je to zbytečné. Uvidí se, co se udělá, až přijde chvíle — až přijde chvíle, kdy se to udělá. Každý den mám nové nápady, plány, záměry. To je důkaz, že se ještě nenašlo nic dobrého.
Prozatím je jisté, že jsme si vzali byt v Paříži.

Poznámky

Pozn. překl.: Charles Frederick Worth (1825–1895), slavný pařížský krejčí, zakladatel haute couture. ↩