❦
Úterý 7. srpna 1877
Odjeli v pondělí, tedy včera, a právě jsme dostaly depeši od mámy, v níž píše, že ztratili tři velké kufry.Mardi 7 août 1877
Kvůli jedné ubohé knize — Journal d’un diplomate en Italie od d’Idevillea1 — bouře!
A propos d’un méchant livre, du « Journal d’un diplomate en Italie, » par d’Ideville, une tempête !
Bezpochyby baronka nechápe, jak lze dávat přednost čemukoli před pařížskými bulváry — a jsem si jista, že když si stěžuji, pokládá mě v duchu za barbarku, za malou extravagantku napůl civilizovanou, která je bohatá a neumí s penězi naložit — zatímco ona, Francouzka, civilizovaná, a nade vše Francouzka!...
Sans doute, la baronne ne comprend pas qu’on préfère quoi que ce soit aux boulevards de Paris et je suis sûre que lorsque je me plains elle me traite, mentalement, de barbare, de petite extravagante à moitié civilisée qui est riche et ne sait pas employer son argent tandis qu’elle, Française, civilisée, et par dessus tout Française ! ...
Je velmi málo Francouzů, kteří si dovedou představit příjemný život mimo Francii — zvláště ti, kdo necestovali.
Il y a très peu de Français qui comprennent une existence agréable hors de France, surtout ceux qui n’ont pas voyagé.
Od té doby, co zbožňuji Itálii, si představuji, že mě všichni budou pokládat za hloupou, protože ji zbožňuji — považovat mě za hlupačku, která vyje na měsíc — a zpochybňovat krásy, půvaby, vábení této země. Země jedinečná, zázračná, nesrovnatelná.
Depuis que j’adore l’Italie, j’imagine que tout le monde va me trouver stupide de l’adorer, me prendre pour une sotte qui hurle à la lune, et contester les beautés, les charmes, les attractions de ce pays. Pays unique, merveilleux, incomparable.
Z níž jsem vyhnána!!
D’où je suis exilée !!
A jediný způsob (?), jak se tam vrátit, je zůstat v Paříži! Konečně se vdát! Budu hledat v Paříži — pak pojedu do Londýna, do Španělska, k čertu!!!
Et le seul moyen (?) d’y revenir c’est de rester à Paris ! Me marier enfin ! Je chercherai à Paris, puis j’irai à Londres, en Espagne, au diable !!!
Člověk pláče a směje se sám sobě — ale je více smutný než veselý.
On pleure et on rit de soi-même, mais on est plus triste que gai.
Kdybych tam teď mohla jet, vdala bych se tam lépe než jinde. Ale kdybych tam mohla jet — myslíte, že bych se vdala jen tak?! Ó, ne. Pak bych se vdala jedině z lásky.
Si je pouvais y aller à présent, je m’y marierais mieux qu’ailleurs. Mais si je pouvais y aller croyez-vous que je me marierais comme ça ? ! Oh, non. Alors je ne me marierais que par amour.
Šla jsem se otupět do Bon Marché — který se mi líbí jako vše, co je dobře organizováno.
J’ai été m’abrutir au Bon Marché qui me plaît comme tout ce qui est bien organisé.
Večeřeli jsme u nás. Hallová pila, pila, pila — baronka také trochu — baron se vrátil od Georgese dost přiopilý; já a teta jsme se kochaly podívanou. Nakonec baron složil starou hlavu choti na rameno — Hallová mě chtěla vzít do náruče, aby udělala protějšek, a vyprskla smíchy... Smála jsem se — ale je to... Jsem smutná, zoufalá!
On a soupé chez nous. Hall buvait, buvait, buvait, la baronne aussi un peu, le baron est revenu, de chez Georges, assez gris; moi et ma tante nous jouissions du spectacle. Enfin le baron posa sa vieille tête sur l’épaule de son épouse, Hall voulut me prendre dans ses bras pour faire pendant, en éclatant de rire... J’ai ri, mais c’est... Je suis triste, desespérée !
A to je nemožné. Hrozné slovo — beznadějné, příšerné, odporné!!!
Et c’est impossible. Mot affreux, désespérant, horrible, hideux !!!
Zemřít, Bože, zemřít!!
Mourir, Mon Dieu, mourir !!
Zemřít... aniž bych po sobě zanechala cokoli? Zemřít jako pes — jako zemřelo sto tisíc žen, jejichž jména jsou na hrobech sotva vyryta?
Mourir... sans avoir rien laissé après moi ? Mourir comme un chien, comme sont mortes cent mille femmes dont le nom est à peine gravé sur leurs tombes ?
Zemřít jako...
Mourir comme...
Bláznice! Bláznice, která nevidí, co chce Bůh! Bůh chce, abych se vzdala všeho a zasvětila se umění! Za pět let budu ještě mladá — možná budu krásná, krásná svou vlastní krásou... Ano — ale kdybych se stala jen uměleckou průměrností, jakých je tolik?! Kdybych měla i společnost, bylo by to dobré — ale zasvětit tomu život a neuspět... Uvažuji, jako kdybych měla na výběr! Ubohá, bláznivá, zbabělá, nedůstojná, hloupá... směšná!!!
Folle ! Folle qui ne voit pas ce que veut Dieu ! Dieu veut que je renonce à tout et me consacre à l’art ! Dans cinq ans je serai encore jeune, peut-être serai-je belle, belle de ma beauté... Oui, mais si je devenais qu’une médiocrité artistique comme il y en a tant ?! Avec le monde ce serait bien, mais consacrer sa vie à cela et ne pas réussir... Je raisonne comme si j’avais le choix ! Misérable, folle, lâche, indigne, sotte... ridicule !!!
V Paříži jako všude je ruská kolonie... nejsou to ty malicherné ohledy, které mě rozzuřují — ale ač jsou sebevíc malicherné, přesto mě přivádějí k zoufalství a brání mi pomýšlet na svou velikost.
A Paris comme partout il y a une colonie russe... là n’est pas ces mesquines considérations qui m’enragent mais c’est que quelques mesquines qu’elles soient elles me désespèrent et m’empêchent de songer à ma grandeur.
Co je život bez společnosti kolem sebe? Co lze dělat stále sama, sama, sama! To mě nutí nenávidět rodinu, nenávidět samu sebe, rouhat se! Žít, žít, žít! Svatá Marie, Matka Boží, Pane Ježíši Kriste.
Qu’est-ce qu’est la vie sans entourage ? Que peut-on faire toujours seule, seule, seule ! Cela me fait haïr ma famille, me haïr moi-même, blasphémer ! Vivre, Vivre, vivre ! Sainte Marie, Mère de Dieu, Seigneur Jésus-Christ.
Na koho se obrátit, koho prosit, co dělat?!
A qui en appeler, qui supplier, que faire ?!
Bože můj, přijď mi na pomoc!
Mon Dieu, venez à mon aide !
Ale zasvěcuje-li se člověk umění, musí jet do Itálie!!! Ano — do Říma — a to je nemožné.
Mais si on se consacre aux arts il faut aller en Italie !!! Oui, à Rome, et c’est impossible.
Ta žulová zeď, o niž si chci každou chvíli rozbít čelo!...
Ce mur de granit contre lequel je veux me briser le front à chaque instant ! ...
Zůstanu zde.
Je resterai ici.
Poznámky
Pozn. překl.: Journal d’un diplomate en Italie (Deník jednoho diplomata v Itálii, 2 sv., 1872–1873, o Turíně a Římě) — paměti francouzského diplomata Henryho d’Idevilla z doby italského sjednocení. ↩