Pondělí 7. srpna 1877

Po ty dvě hodiny, co byl Rémy u nás, jsem se chovala slušně a docela mile — ve čtyři hodiny jsme šly večeřet do ruské krčmy a vzaly jsme s sebou Američanku, která jí a pije, až je radost pohledět.
A v osm hodin odjeli máma, Dina, dědeček, Walitský, Triphon, Prater a Renard do blahoslaveného Schlangenbadu. Navzdory všem svárům nás to čtrnáctidenní odloučení dojalo k slzám.
Vrátila jsem se velmi unavena — a Hallová přišla ke mně na večeři; to znamená, že zatímco jsem jedla holuba, ona jedla také holuba, k tomu plátek galantiny, a vypila láhev šampaňského.
Nezapomeňte, že v poledne obědvala, ve čtyři hodiny večeřela a v šest se lehce navečeřela podruhé. Alexandre je pouhé dítě vedle tohoto překvapivého žrouta. Slečně je sedmnáct let, je velmi vysoká, obrovská, plavovlasá a krásná. Včera jsem ji vzbudila v poledne — a s rozpuštěnými vlasy, ta tvář bujně vytesaná z růžové slonoviny, to obrovské tělo — byla nádherná. Oblečená vypadá jako muž.
Hovoříme o Florencii.
Myslíte si, že nemám o Rusko strach?! Která bytost je dost nešťastná, dost opovrženíhodná... aby zapomněla na svou vlast v nebezpečí?! Snad si myslíte, že mě ta bajka o závodu zajíce a želvy, vztažená na Rusko a Turecko, nebolí?! Copak proto, že mluvím o holubech, o Američance a Alexandru, nemám obavy — vážné obavy o naši válku?!
Myslíte si, že by těch sto tisíc povražděných Rusů zemřelo, kdyby k jejich obraně byla stačila jen má přání a mé úzkosti!!
Florencie, Řím, Paříž... na tom nezáleží — jsem zoufalá! Ztratila jsem veškerou odvahu a veškerou naději. Nečekám již nic!!!
A právě to mě děsí — a právě to mě ničí.
S hrůzou myslím na pobyt v Paříži — a se zoufalstvím na cestu do Itálie.
Počkejme, až se naši vrátí a léčení skončí — a zatím... ach! zatím... budu se snažit něčím zaměstnat, číst, snít, spát!
Namísto toho, co jsme právem i neprávem očekávali... existence jako moje!!!... Kéž vás Bůh uchrání, kdokoli jste.
Snad se z toho má člověk radovat — Bůh mě za to snad odmění...
Víte, proč mám srdce zoufalé?
Protože se mi zdá, že se již nikomu nemohu líbit. A tato hrozná — nejhroznější ze všech obav — mě činí horší než mrtvou.
Julie de Benkendorff je bezpochyby na venkově — přibližně v tuto roční dobu tam byla, když jsem projížděla Berlínem.
Ano... ale co když se nikomu nelíbím?!!!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „gangster“. ↩
Pozn. překl.: Rusko-turecká válka (duben 1877–březen 1878) — konflikt, při němž Rusko podpořilo balkánské křesťany proti Osmanské říši; skončil Sanstefanskou smlouvou. ↩