❦
Neděle 29. července 1877
[Marie napsala 30.]Dimanche 29 juillet 1877 [Marie a écrit le 30]
Ubíjející procházka v Bois! Jsou tam jen kadeřníci a kurtizány třetí třídy.
Une promenade assommante au Bois ! Il n’y a que des perruquiers et des cocottes de troisième ordre.
Pokusila jsem se mluvit o hotelech — ale vyčetli mi, že se stydím za vlastní matku; pochopte ale, že to nezašlo daleko. Dědeček křičí tak silně, že je z toho člověk omámený — a od příjezdu naší milé kohorty jsem znovu ochraptělá.
J’ai essayé de parler d’hôtels mais on m’a reproché d’avoir honte de ma propre mère, mais comprenez bien que cela n’a pas été loin. Grand-papa crie si fort qu’on est étourdi et depuis l’arrivée de notre chère cohorte je suis de nouveau enrouée.
Je to sotva veselejší — nic se nedělá — a vždy si vyčítám hromadu věcí, nedělám-li nic. Nechápu, jak se lze hodinu zabývat něčím, co k ničemu neslouží, není pro nic, neposouvá k cíli, kam chce člověk dojít. Leda by to bylo pravé potěšení — v takovém případě, žádá-li se po vás vysvětlení, odpovíte sobě i druhým: to mi udělalo radost — a jelikož je to koneckonců cíl lidského života, dobře jsem udělala.
C’est à peine plus gai et on ne fait rien et je me reproche toujours un tas de choses quand je ne fais rien. Je ne comprends pas qu’on s’occupe une heure à quelque chose qui ne sert à rien, qui n’est pas pour quelque chose, qui n’avance pas vers où on veut aller. A moins que ce ne soit un vrai plaisir, dans ce cas si on vous demande compte, vous répondez à vous et aux autres que : cela m’a fait plaisir et comme après tout c’est le but de la vie humaine, j’ai bien fait.
Cíl lidského života? Ano, a to takto: ti, kdo se obětují, kdo se činí nešťastnými, kdo umírají pro druhé — nacházejí v tom potěšení; potěšení i v samotné bolesti. Chvála zdejšího světa nebo odměna shůry — anebo prostě potěšení z toho, že se dělalo dobro na úkor sebe sama. Tak vychází, že cílem života je to, co přináší potěšení — pro poctivé lidi, jak jsem vysvětlila, a pro bídáky jinak.
Le but de la vie humaine ? Oui, et voilà comment. Ceux-là qui se dévouent, qui se rendent malheureux, qui meurent pour les autres, trouvent du plaisir à le faire; plaisir dans leur peine même. Les louanges d’ici-bas ou les récompense de là-haut, ou tout bonnement le plaisir d’avoir fait du bien au détriment de soi-même. C’est ainsi que le but de la vie se trouve être ce qui fait plaisir; pour les honnêtes gens, comme je l’ai expliqué pour les misérables, autrement.
Tato malá ctnostná odbočka mi nebrání zopakovat vám, že ať člověk promarnil sebevíc času, ať udělal jakoukoli hloupost — nelituje toho nikdy (je-li rozumný), měl-li pravé potěšení. Tak se utěšuji, když jsem nadělala... hlouposti — říkám si: to mi udělalo radost — a samotná vzpomínka na okamžik zábavy umlčí vše, co ve mně křičí; neboť vše, co dělám, dělám pro zábavu — ať jsem v tom uspěla tak či onak... je to téměř totéž.
Cette petite digression vertueuse ne m’empêche pas de vous répéter que quelque temps qu’on ait perdu, quelque bêtise qu’on ait faite, on ne la regrette jamais (quand on est raisonnable) si on a eu un vrai plaisir. C’est ainsi que je me console d’avoir fait des... bêtises, je me dis cela m’a fait plaisir et le souvenir seul d’un instant d’amusement fait taire tout ce qui crie en moi, car tout ce que je fais c’est pour m’amuser, que j’y aie réussi d’une façon ou d’une autre... c’est presque la même chose.