Sobota 28. července 1877

Hořkost se stále prohlubuje. Stačí, abych otevřela ústa, a už se křičí: „Ach! Mlčte přece — to ona zas bude hubovat, to ona je zas rozzlobená — nemluvte před ní!“ Přes den mě to dohánělo k zuřivosti a dělalo mi sto kilogramů zlé krve, neboť jsem se jakž takž ovládala — a večer je mi z toho do pláče.
Dědeček je jako člověk, který se probouzí z dlouhého spánku a přirozeně už na nic není zvyklý. Během cesty chtěl velet provozu, křičel na průvodčí, ztrácel trpělivost a nechtěl pochopit, že existují pravidla, jimž se každý podřizuje.
Jdeme s ním k slavnému okulistovi Golezowskému.
Jelikož mě oči znepokojovaly, požádala jsem ho o radu; zdá se, že jsem krátkozraká a navíc mám nervové přepětí — jakousi slabost spojenou se slzným kanálkem.
Uklidněte se — oči ani víčka vůbec červené nemám.
Nadále mě dráždí tím, že předstírají, že nechápou, proč nechci žít v Nice a jezdit se rozptylovat do Schlangenbadu.
„Tam je to velmi levné.“
Ušetřím vás bouří, jež to vyvolává — ovšem bouří tichých.
Proto jsem raději s tetou — aspoň když je se mnou, jsem sama.
Proč to matka dělá? Proč mě rozzuřovat, dávat se nenávidět, působit mi utrpení!
Proč?
Víte, je to hloupé — ale pláču nad tím!
Fortuné je zde — objednala jsem mu livrej. Ach, u krejčího! To jste měli vidět, jak dělali všechno na světě, jen aby mě dohnali k nepříčetnosti!
Proč tak umíněně předstírají tupost nebo hrubou lhostejnost, která mě tak rozčiluje! Jaké potěšení, jaký prospěch?
A říkají, že mě milují! Jsou to ženy, které nemilují nic! Které dělají dobro ze slabosti, zbožňují mě ze zvyku — a zvláště z nečinnosti a pózy.
Ó, ano — jsem opravdu sama! Není to tak, že bych z toho zvláště trpěla — ale bere mi to i ty ubohé prostředky, jimiž jsem, jak jsem si myslela, mohla zlepšit své postavení.
Co je odporné, to je lhát sama sobě — lhát cizím — lhát mně! Zbožňují mě... inu ano — jenže to zbožňování mi způsobuje více žalu než... neboť nad tím roním slzy jako hlupačka, zatímco vyprávím svá trápení tomuto papíru, který pije můj inkoust jako Torlonia pije vermut.
Ale ony se docela smířily s tím, že mohu zůstat tak, jak jsem!! Mlčí, aby nemusely nic dělat! Lepšího si nežádají, jen aby je nechali na pokoji!!!
Ale vždyť je to hrozné!!
Ano — potřebuji se povzbudit.
Vše skrze mne, vše pro mne, vše ve mně samé. Co mi záleží na myšlenkách těch otupělých bytostí, které mě trýzní! Jde pouze o to dobře vědět, co chci — a udělám to. Jenže bezpochyby je to těžší, než kdybych měla kolem sebe jen dobrou vůli. Mám jen úmyslný odpor — zbabělý, zbytečný, vyčerpávající, hloupý!!
Odpusť mi, Bože — ale proč to dělají?

Poznámky

Pozn. překl.: Mariin „Golezowský“ je Xavier Galezowski (1832–1907), oftalmolog polského původu, který od roku 1867 vedl v Paříži proslulou soukromou oční kliniku (en.wikipedia „Xavier Galezowski“). ↩
Pozn. překl.: Schlangenbad — lázeňské město v Hesensku. ↩