Sobota 28. července 1877

Hořkost se stále prohlubuje. Stačí, abych otevřela ústa, a už se křičí: „Ach! Mlčte přece — to ona zas bude hubovat, to ona je zas rozzlobená — nemluvte před ní!" Přes den mě to přivádí k zuřivosti a dělá mi sto kilogramů špatné krve, neboť se ovládám tak nebo tak — a večer mě to nutí k pláči.
Dědeček je jako člověk, který se probouzí z dlouhého spánku a přirozeně ztratil zvyk na vše. Během cesty chtěl řídit pohyb, křičel na průvodčí, netrpělivěl se a nechtěl pochopit, že existují pravidla, jimž se každý podřizuje.
Jdeme s ním k slavnému okulistovi Golezowskému.
Jelikož mě oči znepokojovaly, požádala jsem ho o radu; zdá se, že jsem krátkozraká a navíc mám nervové přepětí — jakousi slabost spojenou se slzným kanálkem.
Uklidněte se — oči ani víčka vůbec červené nemám.
Nadále mě dráždí přetvářkami nepochopení, proč nechci žít v Nice a jezdit se rozptylovat do Schlangenbadu.
– Tam je to velmi levné.
Ušetřím vás bouří, jež to vyvolává — tichých bouří, rozumí se samo sebou.
Proto raději jsem s tetou — aspoň když je se mnou, jsem sama.
Proč to matka dělá? Proč mě dráždí, nutí mě ji nenávidět, způsobuje mi utrpení!
Proč?
Víte, je to hloupé — ale pláču nad tím!
Fortuné je zde — objednala jsem mu livrej. Jen u krejčího! Bylo vidět, jak se dělá vše na světě, jen aby mě podráždilo!
Proč ten úmysl předstírat blbost nebo hrubou lhostejnost, která mě tak unavuje! Jaké potěšení, jaký zájem?
A říkají, že mě milují! Jsou to ženy, které nemilují nic! Které dělají dobro ze slabosti, zbožňují mě ze zvyku — a zvláště z nečinnosti a pózy.
Ó, ano — jsem opravdu sama! Není to tak, že bych z toho zvláště trpěla — ale připravuje mě to o ubohé prostředky, o nichž jsem si myslela, že jimi disponuji ke zlepšení svého postavení.
Co je odporné, to je lhát sama sobě — lhát cizím — lhát mně! Zbožňují mě... eh! ano — jenže to zbožňování mi způsobuje více žalu než... neboť pláči nad tím jako blbá, zatímco vyprávím své bídy tomuto papíru, který pije můj inkoust jako Torlonia pije vermut.
Ale ony zcela přijímají myšlenku, že mohu zůstat tak, jak jsem!! Mlčí, aby nebyly nuceny nic dělat! Lepšího si nežádají, jen aby je nechali na pokoji!!!
Ale vždyť je to hrozné!!
Ano — potřebuji se povzbudit.
Vše skrze mne, vše pro mne, vše v sobě samé. Co mi záleží na myšlenkách těch otupělých bytostí, které mě trýzní! Jde pouze o to dobře vědět, co chci — a udělám to. Jenže bez pochyby je to těžší, než kdybych měla kolem sebe jen dobrou vůli. Mám jen úmyslný odpor — zbabělý, zbytečný, vyčerpávající, hloupý!!
Odpusťte mi, Bože — ale proč to dělají?

Poznámky

Pozn. překl.: Golezowský — pravděpodobně Viktor Galezowski (1832–1907), polsko-francouzský oftalmolog, zakladatel Revue clinique d'oculistique; jeden z nejvýznamnějších okulistů své doby v Paříži.
Pozn. překl.: Schlangenbad — skromné německé lázeňské město v Hesensku; pro Marii, zvyklou na Nice a italská letoviska, urážlivě nevýznamná destinace.