Pátek 27. července 1877

Proces Lambertini-Antonelli stále dělá velký rozruch. To mě nutí vzpomenout na své vlastní procesy.
Proč to s Antonellim skončilo tak podivně?
Plakat by se chtělo! — vzteky, že si někdo troufnul mě milovat jinak než s úmyslem učinit ze mě svou manželku.
Paul Antonelli si vzal Rusku — vysokou, vychrtlou, plavovlasou; rodina neznámá a zjev měšťanský.
Kdyby bylo pravdou, že ten zhýralý kardinál zanechal osmdesát milionů... bylo by to dvacet milionů na hlavu — ale jelikož pouze dva bratři mají děti, je třeba dělit mezi ně dva, takže Louis Antonelli by měl čtyřicet milionů, dělených pak mezi jeho tři syny; Pierre by tím pádem měl něco jako třináct milionů, což by mu dávalo šest set padesát tisíc franků ročního důchodu. V den, kdy by Louis Antonelli zdědil svých čtyřicet milionů. Ach! Málem bych zapomněla na malou Lambertiniovou — malou Alexandrinu kardinála; předpokládejme, že jí přisoudí čtvrtinu — to snižuje Louisův podíl na třicet milionů — a v den, kdy by se vědělo, že drží svých třicet milionů, opravdu, šlo by se o něco pokusit, je-li ještě čas.
Vpravdě se bavím! Uvažuji a počítám, jako kdybych byla jako všichni ostatní! Podaří se mi kdy cokoli!!
Kvůli těmto nesmyslům jsem přerušila kreslení. Nevím proč mi přicházejí na mysl a trápí mě všechny ty nepříjemnosti s Antonellim — v Římě a zvláště v Nice!
Máma, Dina, dědeček a Walitský dnes přijeli. A již jsem stihla být dvacetkrát uražena tím vzezřením dokonalé spokojenosti a měšťáctví, jež si paní moje matka osvojuje.
Poznala jsem slečnu Hallovou — bydlela naproti Siléně.
Blanc a Rémy přišli pro nás, abychom šly do Musartu — ale místo toho jsme zůstaly doma.

Poznámky

Pozn. překl.: Lambertiniová-Antonelli — slavný dědický proces: hraběnka Lambertiniová tvrdila, že je nemanželskou dcerou kardinála Giacoma Antonelliho (1806–1876), státního sekretáře Církevního státu. Nakonec jí bylo přiznáno 500 000 lir.