Pondělí 16. července 1877

Tak jo, Rosalie, nechte mě psát! Ano, ale co?
Zase prohlídky hotelů. Nevím jakou náhodou nám John Arthur dá adresu hotelu markýze d'Ulau. Jakýsi Sérafín nám ukazuje ložnici pana markýze se slovy, že pan markýz je svobodný — před postelí s dvěma polštáři, skandálně pomačkanými. Všude krásné záclony, portrét Jeho Milosti hraběte de Chambord. Hned v předpokoji jsem usoudila, že se nacházíme u světáka a zvláště u muže urozeného rodu. Byl v salonu a při našem vstupu pozdravil lahodně, přes svůj vzhled gentleman-farmera, a zůstal stát. Ale hloupě jsme se stáhly. Baronka čekala, až teta něco řekne, a teta si myslela, že baronka začne mluvit.
Jsou malé příhody, které příhodami ani nejsou, ale zanechávají jistou lítost — chci říci, lituji, že jsme tak hloupě utekly. [Škrtnuto: V zdvořilosti je] Nikdy jsem zblízka neviděla francouzského gentlemana. Pouhý způsob, jímž se držel, mi dokázal, že jím je — a snad z nejlepších — navzdory opálenému obličeji lovce. (Poté jsme navštívily zcela kompletní lovecký salonek.) Ale aby byl vznešený, nemusí nutně vypadat jako vykopanec z hrobu...
Co se mi snad na Alexandru líbilo nejvíce, bylo to jeho vystupování — uctivé, zdvořilé a bez rozpaků.
Možná řeknu něco příliš prosté, ale říkám vám to: zdvořilost na mě působí velmi silně, a chování tohoto markýze d'Ulau po celou tu minutu mě okouzlilo.
Zítra začnu znovu jezdit do Enghienu.
Je to hanebné, nedůstojné, srdcervoucí, strašné — nestudovat malířství v Římě!!
Konečně — to je něco, co mě zachrání od nudy, co mě nechá upřímně plakat!!!

Poznámky

Pozn. překl.: Hrabě de Chambord — Henri d'Artois (1820–1883), legitimistický pretendent francouzského trůnu.
Pozn. překl.: V originále anglicky: gentleman-farmer — venkovský šlechtic, který hospodaří na svém panství.