Úterý 17. července 1877

(jedenáct hodin dopoledne)

(onze heures du matin)

Ne! Nemohu zůstat v Paříži.

Non ! Je ne peux pas rester à Paris.

Tak tedy, pojďme uvažovat na papíře — jinak se ztrácím a ničemu nerozumím.

Voyons, raisonnons sur papier, sans cela je me perds et ne comprends rien.

Proč zůstat v Paříži, když mě vše žene do Itálie?

Pourquoi rester à Paris quand tout me pousse en Italie ?

Nevím! Jsem zoufalá!!

Je ne sais pas ! Je suis desespérée !!

Tak tedy, co hledám, co žádám?

Voyons, qu'est-ce que je cherche, qu'est-ce que je demande?

Ó, to dobře víte!

Oh ! vous le savez bien !

Především žít jako ostatní!!! A pak zcela přirozeně udělat skvělou partii. Ale pro to druhé je první nezbytné — ledaže by přišla náhoda, štěstí, přízeň osudu, jakých se na tomto světě dostane jen některým.

Avant tout vivre comme tout le monde !!! Et ensuite très naturellement faire un grand mariage. Mais pour le second le premier est nécessaire à moins de hasard, de chance, de bonheur comme en ont quelques uns dans ce monde.

A malířství! Umění je v Itálii ve vzduchu.

Et ma peinture ! Les arts sont dans l'air en Italie.

(jedenáct hodin večer)

(onze heures du soir)

A Výstava! Ale netrápme se tím dříve, než pojedeme do Aix — rozhodne se to potom.

Et l'Exposition ! Mais ne nous torturons pas avant d'aller à Aix, c'est après qu'on décidera.

[Dva řádky škrtnuty]

[Deux lignes cancellées]

Strávila jsem den prohlížením pravých zázraků starožitných uměleckých výšivek, šatů, jež jsou rytířskými básněmi nebo bukolikami, všech druhů nádher, které mi daly zahlédnout přepych, o jakém jsem skoro netušila — a to přepych nikoli z polosvěta,¹ ale z opravdové společnosti. Ano, to vše je krásné — ale k čemu mi to nyní slouží? K tomu, abych byla nařčena z výstřednosti, a abych těžko nacházela manžela mezi moudrými — a muži jsou všichni do jisté míry moudří, jedná-li se o ženění.

J'ai passé la journée à voir de vraies merveilles de broderies antiques et artistiques, des robes qui sont des poèmes chevaleresques ou des bucoliques, toutes sortes de splendeurs qui m'ont fait entrevoir un luxe que je n'ai presque pas soupçonné, et ce luxe non pas dans le demi-monde, mais dans le vrai monde. Oui, tout cela est beau, mais à quoi cela me sert-il à présent ? A être taxée d'extravagance et à ne pas trouver facilement de mari parmi les sages et les hommes le sont tous d'une certaine façon quand il s'agit d'épouser.

Ach! Itálie.

Ah ! l'Italie.

Věnuji-li šatstvu dvakrát za rok jeden měsíc, je to proto, abych se o ně potom již nemusela starat.

Si je consacre un mois deux fois par an à mes hardes c'est pour ne plus m'en occuper après.

Šaty jsou tak hloupé, když se jim člověk věnuje pro ně samé — ale mě šaty vedou ke kostýmům a kostýmy k historii.

C'est si bête les robes quand on s'en occupe spécialement, mais moi, les robes me mènent aux costumes et les costumes à l'histoire.

Poznámky

Pozn. překl.: Polosvět (fr. demi-monde) — termín zavedený Alexandrem Dumasem synem pro ženy pochybné pověsti, kurtizány a vydržované ženy, stojící na okraji velké společnosti. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam