Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 13. července 1877

Pokračujeme v hledání sídel. Mimo jiné navštívíme to vévodkyně Riario Sforza, rozené Berryer. Erby a portréty předků papežů a kardinálů mě oslnily a okouzlily... Přerušila jsem se, abych přečetla větu z „Jocelynu" — přečetla jsem tři stránky, padnuvši na místo, kde Jocelyn znovu vidí Laurence — a mám všechny myšlenky vzhůru nohama. Člověk neví vlastně co — není to Alexandre, jistě ne — je to spíše Řím, náš temný balkón, déšť a Antonelli prchající rozmrzelý mými škádleními v ten večer koncertu. Ale ne — ani to to není — neboť jestliže jsem byla milována, já jsem nemilovala. Ale tedy... co?!
Ne, poslyšte — je to špatné, psát Jocelyny! Pan de Lamartine mu snad nevěnoval pozornost — ale jsou poctiví lidé, kterým tento mučedník, vylíčený tak božsky, rozrývá srdce a přivádí slzy do očí!
Blanc strávil u nás nejméně hodinu a půl. Nemohu si vysvětlit, proč se tak viditelně vyhýbá zmínce o Cassagnacovi. Vsadím se, že můj otec do toho zasáhl sám od sebe. To se vám zdá nemožné, odporné — že? To proto, že ho neznáte! Je schopen byl, s výrazem nejlepších úmyslů na světě, naznačit Cassagnacovi čert ví co.
Ostatně — s tím zajímavým mulátem jsem se seznámila v pondělí.
Rosalie potkala dnes večer posla prince pruského — toho, jenž k nám tak často přicházel přinášet kytice a vzkazy od Doenhoffa. Mluvili znovu o tomto posledním a o panu de Larderei — o nichž se říkalo, že umírají láskou ke mně — natolik, že se v čeledníku rokovalo o šancích jednoho i druhého.

Poznámky

Pozn. red.: „Jocelyn" (1836) — básnický román Alfonse de Lamartine o bohoslovci, jenž se zamiluje do Laurence, dívky přestrojené za chlapce; jejich odloučení patří k největším tragickým scénám francouzské romantické literatury. ↩
Pozn. překl.: Marie označuje Cassagnaca jako „mulata" — jeho matka byla prý kreolského původu. Termín je dobový a odráží dobovou terminologii, nikoli pohrdání; Marie ho používá s obdivem. ↩