Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 9. července 1877

Paní de Bailleulová nás vede k proslulé Doně Estephaně, portugalské kartomancerce.
A zde je doslova to, co mi řekla — ale začala mi povídat, že karty mohou vypovídat jen o minulosti a budoucnosti bezprostředně spjaté s přítomností. Co je tedy hra osoby — neboť osoby v její hře ovlivňují karty. Budoucnost patří Bohu. A několik dalších velmi rozumných a poctivých věcí.
— Mnoho trápení, ach! mnoho. Špatné karty. Jste trýzněna. Chaos ve vaší mysli. Je tu jeden mladý muž, jenž vás zaměstnává — téměř ho milujete. Způsobil vám, způsobuje vám a způsobí vám mnoho žalu — ale vy ho milujete a on vás miluje velmi. Jenže je obklopen špatnými lidmi a špatně raděn. Jeden malý muž vám zejména škodil u něj — ale jsou teď v chladu, a momentálně je s jedním starým. Ten mladý muž neposlouchá rady, ale bohužel — kdo přijde poslední, ten u něj má pravdu. Je to povaha — jak mám říci?.. Bláznivá, zuřivá, šílená — byl na vás falešný, ale v jádru není zlý. Miluje koně... ach! to je pravá vášeň.
[Na příč stránky: Měla jste chvíle, kdy jste si říkávala, že chcete zemřít!
Myslela jste si: No — když je to tak, chci, ráda bych zemřela!]
Co ho zaměstnává, jsou jeho strašně zamotané záležitosti — opakuji vám, je jako šílený, je... úplně takový, celý rozzuřený. Ale jeho záležitosti se pomalu urovnávají. Tu jsou — vzpřímeny. Ach! A tu je jiný. Je to vážný muž, od třiceti do čtyřiceti let. Dokonalá povaha, urozená, galantní, člověk světa — dost bohatý, velmi krásné postavení — není zcela v civilu, nosí jakousi uniformu. Nejste vdaná — nebo jste-li vdaná, pak onen mladý muž je váš manžel, jejž milujete. Ne! nejste vdaná. A mezi vámi a tím bláznivým mladým mužem nastalo odloučení, trápení, vzdálenost. Dopustila jste se nerozvážností, unáhleného činu, výstřednosti pro něj — a on vám za to není vděčen, ach! vůbec ne. Pro vaši budoucnost — to není jeho strana, na kterou máte hledět. To je strana vážného muže. Přiblíží se vám, aniž myslí na manželství, a nakonec vás požádá — a budete si ho moci vzít. Byl by to sňatek spíše cti než peněz. Vidíte! — kolem toho mladého muže samé meče, nikdy klid — kdežto kolem toho druhého — jaké krásné karty!
To je zajímavé... netrpíte ani srdcem, ani pro peníze — trpíte kvůli svému postavení. To vaše postavení vás tíží — a tyto žaly potrvají až do příchodu vážného muže, dokonalé povahy. On je může okamžitě ukončit, provdáte-li se za něj. Je velmi vysoko postaven. Střezte se unáhlených činů! Jeden jste učinila, jenž velmi špatně zapůsobil na mladého muže — neučiňte ten druhý, který tu vidím! Vy toho jste schopna — když chcete něco čtyřiadvacet hodin, to je příliš dlouho — dáváte se do stavů! Sami se činíte nešťastnou svou fantazií — žijete fantazií.
Ach! Jste umělkyně, malujete, jste hudebnice, máte neuvěřitelnou zručnost v rukou. Opět ta fantazie! Představovala jste si tři vášně — nebo si představujete, že jste milovala třikrát, nebo teprve milovat budete. Ale opakuji vám — je to vždy hlava, srdce do toho vstupuje jen velmi málo. Učiníte mnoho výbojů.
Budete žít přes devadesát let. V celku máte šťastnou ruku. [Škrtnuto: Četla nejprve z karet, potom z ruky.] Brzy zvítězíte — vyjdete vítězně — ale uspokojení srdce přijde až po uspokojení hrdosti.
Říkala napůl z karet, napůl z ruky.
Leccos je pravda — vše je pravda — a nejsou to žádné fráze.
— 1. Melissano nebo Torlonia.
— 2. Aquarium, Monako.
— 3. Audiffret, Antonelli, Alexandre.
Zbytek nevysvětluji — je příliš jasný.
Nevím proč jsem byla rozrušena, naslouchajíc čarodějnici — a stále jsem tak i u svých dodavatelů, kteří mě mučí.
Paní de Bailleulová neboli Bayoleová odjela nevím kam — a teta, baronka a já jedeme do Bois. Toto proroctví mi nedalo pokoj celou tu dobu — a to kategorické „ne" mě mrazí jako vše, co je nebo se zdá být neodvolatelné. Viděla jsem Gonzalèse otce i syna — a konečně Cassagnaca! Nevím, jak nás mohl poznat — je to tak dávno — a pak jsem byla v černém a z dálky, na Champs-Élysées. Byl viditelně překvapen a po mírném zaváhání se hluboce uklonil.
Toto proroctví mě roztrpčuje do té míry, že prožívám znovu chvíle opravdu velmi nepříjemné — jako v hotelu du Louvre. A doma jsem měla dosti smutné sny, a nakonec jsem vstala uprostřed pokoje a řekla si: No a co — dostanu ho přesto! On mě nemiluje — bude to hrozné prosit o jeho... pozornost — ale chci ho do té míry, že se ponížím!
Ve snění si ho vždy nakonec představuji zamilovaného — tedy úplně jiného. Proroctví mě vrací k realitě — a realita je Alexandre takový, jakého jsem ho znala a milovala... odtud něžné vzpomínky, jež mě ponižují. Vždyť konec konců — nic trapnějšího, ponižujícího, ubožejšího než odstrčená žena. Nemluvme o tom.
Četli jste dopis mého dobrého přítele Marcuarda?

Poznámky

Pozn. aut.: 1. Melissano nebo Torlonia. ↩
Pozn. aut.: 2. Aquarium, Monako. ↩
Pozn. aut.: 3. Audiffret, Antonelli, Alexandre. ↩