Pátek 4. května 1877

Marcuard mě zastihl při čmárání vlastního portrétu. Pokud se mi podaří udělat alespoň skicu, bude to dobré – stíny a barvy zpaměti, to není žádná legrace.
V pondělí pořádá Marcuard snídani pro Mirafiory; uvidí u něj mou fotografii, kterou jsem mu včera slíbila „abyste doplnil krásné věci, které již máte".
Zabývám se mou rodinou a mluvím o ní stejně jako o Lardereim samém. V den, kdy jsem šla na neapolský Skating s Pelikanovou, spatřila jsem Mirafioreovou a připadala mi tak nesympatická, že jsem se vrátila do hotelu s prohlášením, že tam není nic než odpudivá malá žena a jakýsi dobrodružný šarlatán (její manžel). Ale nyní jsem změnila názor – ne kvůli příbuznosti, nýbrž proto, že se mi zdá, jak se na mě všichni dívají s takovou laskavostí.
Pronásledovala jsem tu Righiovou v kočáře, jak jen bylo možno; byla s dítětem, které si hrálo a které líbala svými omalovanými ošklivými rty!
Podařilo se mi spatřit to dítě, jež se velmi podobá... tentýž elegantní nos a tytéž velmi tmavé, mdlé oči a už tentýž výraz – bezstarostný, povýšený a jakoby pomatený.
Děti nesnáším, ale toto bych si ráda vzala – tak moc bych je chtěla obejmout, držet na kolenou... mít ho navždy u sebe. A pak... bylo by to tak originální.
Chci tu Righiovou vidět úplně nahou a k tomu by bylo potřeba... rozmyslíme si to... vymyslely jsme řešení.
Večer mi Dina tu ženu předvádí a smějeme se do jedné v noci.
Ach, ta šílená! Akvárium se mi zdá ze dne na den hloupější.
Protože je Pergola zavřená, nemám žádnou možnost ukázat se; proto mi nikdo nebude nikoho představovat a budu se nudit... ne, musím doufat, že ne.
Bože, jak bych chtěla tu Siléninu dceru.
Není to k zlosti – cestuje kvůli té historce s Righiovou! Cestuje jako po nějakém zoufalství!

Poznámky

Pozn. překl.: Teatro della Pergola — hlavní divadlo a opera ve Florencii; v létě bývalo uzavřeno.
Pozn. překl.: Siléna — Mariino kódové jméno pro Lardereiho (viz TM carnet 070); Alexandrine je jeho nemanželská dcera s la Righiovou.