Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 26. března 1877

Dostávám dopis od Berthy.
Milí Fabbricatorovi stráví hodinu u nás — Madame u mámiiny postele a dívky se mnou a Dinou se dívaly na kolemjdoucí. Trochu jsme se smály Olze, pak jsme se zabývaly pány od včerejška, zvlášť těmi dvěma, jejichž vizitky jsme právě dostaly: „marchese de Campomarino" a „conte Francesco Caracciolo, dei principe di Torchiaroli".
A hlavně jsme mluvily o Giselle — jak ji tu nazývají. Tato dívka bez majetku, bez rodu a s hloupou matkou dokázala být s nadšením přijímána v prvních domech. Všechny dámy aristokracie se ujaly její věci. Vypráví se, že jí její Franz určil kostel a hodinu, kdy se bude zpovídat a přijímat jeho matka hraběnka de Balzorano — a Giselle šla ke zpovědi a přijímání v tutéž dobu, načež přistoupila ke hraběnce a pokorně jí políbila ruku. Hraběnka byla přirozeně dojata a ptala se — se slzami, myslím — kdo jste, slečno?
— Jsem ta, která tak miluje vašeho syna, Madame — a kterou váš syn miluje.
Nu — čestné slovo — závidím takové ženě, protože bych nedokázala to, co udělala ona.
[Na příč stránky: I já to dokáži. Červenec]
Hraběnka obměklá a získaná dala souhlas — hrabě si dal představit dívku a řekl, že dobře chápe, jak jeho syn ztratil hlavu — ale jakmile se poptal, rozhněval se znovu a věc je tam, kde stojí. Je to živá legenda Neapole — žádného cizince neoslovíte, aniž by vám ji nevyprávěl, hned po frázích „od kdy jste v Neapoli? Jak se vám tu líbí?" se ihned rozebere román Giselly a Františka de Balzorano, hrubě i do detailu. To nic — je třeba mít velmi pevné odhodlání hrát takovou hru. Je možné tak lpět na někom? [Začerněná slova: Nebo vědět, zda je možné si být jist] že chceme právě toho — že nechceme než jeho — a že nikdy nebudeme chtít jiného. Existuje to vůbec?
Jaké odhodlání je třeba pálit za sebou lodě! To já nikdy nedokáži — jak ze studu, tak z hrdosti. Ta má celý život zakreslený — buď láska s Balzoranem nebo smrt. Otrávila se i za méně — za matčino odmítnutí — a tím spíše se zabije po všem, co udělala, přijde-li zrada od něho. To mrazí a nadchne jako krásný dostih. A vše je veřejné, hmatatelné!
A Larderei... nestačí... aby inspiroval tolik... zkrátka — Balzorano je syn kněžny d'Augri, příbuzný prvních rodin, všemi milovaný. Nedávno si ho povšiml Král na karnevalu, když mu házel tisíce bonboniér — Král ho dal představit a byl velmi přívětivý. To bylo vše, co ten druhý chtěl — protože patřil k bourbonské straně, nemohl být představen svými. Nazítří byl Král zasypán květinami a tisícem galantností jako žena. A říká se ve městě, že právě proto Giselle nemá nové šaty. Balzorano — nejhorší člen neapolské společnosti — se od té lásky chová jako anděl.
Zatímco můj Bijou — zbavený svéprávnosti, vyhnán z klubů, pod sukněmi tanečnice, a v přátelství s Mirafiori! Víte, co pro mě Larderei dělá? Jsou to tyto tři nejhrůznější neřesti: zbavení svéprávnosti, Righi a skandály. Teď se jich zbavil — snad se správně usadí. Starší bratr Balzorana — podobně jako bratr mého Bijou — nebyl nic moc; stejně jako Balzorano je i Bijou druhý bratr. Gaston de Larderei je ženat s jednou Salviati z Říma — to je přinejmenším dobré. Je to tento Mirafiore, kdo ho staví do protikladu s Margueritou, kterou nenávidím.
Nevím, proč tak ráda dělám všechna tato srovnání.
Bijou mi psal deset dní po svém souboji — to tedy skoro nebyl pouhý záměr pochlubit se — a třicet dní po odjezdu, to ukazuje, že to nebylo vyjádření čerstvého žertu. Kdyby mi byl psal hned nazítří po příjezdu do Florencie, byla bych méně spokojená. Ale tehdy neměl záminku.
Zítra budu moci říct: je to zítra. Kdybych měla krásné zuby, možná by mě bylo možno milovat. Píši záměrně vše, co mi přijde na mysl, aby si člověk sám vyvodil, jaké závěry chce.
Ach, chtěla bych milovat jako Giselle... nechávám se strhnout — to není správné. To musí přijít přirozeně!
Melito se byl ptal, zda někdy zůstáváme doma večer. Večer se přihlásil s jakýmsi jiným — nikoho jsme nepřijaly. A Rosalie, která byla u vrátného, přichází vyprávět, že ubohý Melissano se procházel u dveří hotelu s deštníkem. Je od minulého roku — tedy nejstarší — a všichni ho předešli, nešťastný opičák.
— Per grazia, presentatemi a quelle signore! — říkal se sepjatýma rukama vévodovi Carmignanovi. Jak je směšná ta ubohá škaredá a tučná liška.
Chtěla bych ještě něco vyprávět... je to vše? Ne — dost — dobrou noc. [Začerněná slova: Ale zdá se mi, často žalostné] od mámy, protože ještě neleží.
— Marie, jak chceš být hezká?...
— Nejsem to já, kdo chce — jsi to ty.

Poznámky

Pozn. překl.: „Brûler ses vaisseaux" — spálit za sebou lodě; nevratně se odříci ústupu, jako Hernán Cortés v Mexiku (1519). ↩
Pozn. překl.: „Interdit" — zbavení svéprávnosti; právní stav, kdy soud omezil způsobilost k právním úkonům osobě, která promrhala jmění nebo se chovala neodpovědně. ↩
Pozn. překl.: Italsky: „Prosím vás, představte mě těm dámám!" ↩