Neděle 25. března 1877

Chtěla bych spát až do středy.
Vymýšlíme celou historii o Righiové — v modrém sametovém obleku s perleťovými knoflíky, v čapce Jindřicha III s bílým perem — jak tančí na jarmarcích a posílá pudla sbírat grošíčky v misce, kterou drží v zubech. Ten pudl — to je pan hrabě.
Gatowští (a ne Holowští) a Olga Hamontoffová jsou u nás — vymýšlím výpravu na Skating pěšky, kde mě malý Santasiglia prochází se svým výborným úsměvem. Ale zdálo se mi, že se mi ostatní posmívají.
Dnes večer koncert v Filarmonice — zde je program. Účesuji se jako obvykle a oblékám šaty z bílého saténu, zcela pokrytého pruhovanou orientální gázou lehce protkávanou zlatem, s výstřihem do špičky vpředu i vzadu, krátké rukávy. Jednoduše lemované blond krajkou odpovídající látce. Stažené v pase prostým pásem se zlatou přezkou — šaty jsou celé a neobyčejně dlouhé. Příliš „snové" na to, abych se cítila pohodlně.
Ten jakýsi druh nevzhlednosti, který mě někdy popadá jako nemoc, přechází — dnes večer jsem už byla skoro jako vždy. Ne že bych byla příliš šťastna — vím dobře, že to není ono — ale tisíckrát lépe než vůbec nic; protože pak jste jako šílení.

Poznámky

Pozn. překl.: „Toque Henri III" — čapka ve stylu krále Jindřicha III. (1551–1589), renesanční módní výstřelek; pro rok 1877 záměrně archaický a teatrální.